Haiti: Země stíhaná osudem
Haiti je nejchudší zemí západní polokoule. Vedle politické nestability, která jej provází po většinu historie, postihlo stát před čtyřmi lety masivní zemětřesení, z nějž by se těžce vzpamatovávala i mnohem blahobytnější země
Barvy na vlajce prý inspirovala francouzská trikolora. Na haitském znaku se uprostřed nachází palma lemovaná vlajkami a zbraněmi, které mají chránit svobodu. Nápis ve spodní části znaku zní „Jednota dává sílu“
Historie Haiti je plná nepokojů a násilných převratů, při nichž proti sobě stály dvě nebo více znesvářených stran. V lednu 2010 však zemi zasáhla přírodní katastrofa, která si vybrala svou daň ještě bezohledněji než kterýkoliv z někdejších politických vůdců. Zemětřesení o síle sedmi stupňů bylo nejhorší za posledních dvě stě let a původní zprávy tvrdily, že za sebou nechalo přes tři sta tisíc mrtvých a 1,5 milionu lidí bez domova.
Stopy ještě nezmizely
Odhady počtu obětí se později ukázaly jako značně nadhodnocené, přičemž na přehánění měla hlavní podíl haitská vláda – zřejmě tak chtěla podnítit intenzitu humanitární pomoci. Pozdější zpráva Agentury USA pro mezinárodní rozvoj (USAID) uvedla počet obětí v rozmezí 46 až 85 tisíc a množství lidí bez domova odhadla na 900 tisíc. To však nic nemění na faktu, že přírodní katastrofa zasáhla zemi velmi tvrdě a zanechala za sebou obrovskou spoušť. Podle Mezinárodního měnového fondu se do roku 2013 podařilo odklidit více než polovinu z deseti milionů krychlových metrů trosek, v něž se proměnily někdejší stavby.
Stále v provizoriu
Stejně velký problém jako zdemolované budovy představuje epidemie cholery, která vypukla v říjnu 2010. Celosvětově jde o největší epidemii svého druhu od krize v roce 1994 v Demokratické republice Kongo. Do konce roku 2013 zabila nemoc více než osm tisíc Haiťanů, a bylo dokonce zaznamenáno její šíření do sousedních států včetně Dominikánské republiky a Kuby.
Velký podíl na špatné zdravotní situaci má bezesporu fakt, že mnoho Haiťanů dosud žije ve zdravotně nevyhovujících podmínkách. Zpráva ze začátku roku 2013 udává, že většina prostředků vybraných na řešení situace obyvatel bez střechy nad hlavou byla vydána na dočasná opatření, jako jsou stanové tábory a jiné provizorní přístřešky. Zhruba čtvrt milionu lidí stále přebývá v jednom z 350 táborů, přičemž plná pětina zmíněných zařízení nemá ani funkční toalety.
Problémy křehké ekonomiky
Chudoba, korupce, nízká úroveň vzdělanosti a hrozící přírodní katastrofy představují vážné překážky pro rozvoj ekonomiky. Dvě pětiny Haiťanů se živí jako drobní zemědělci, a jsou tedy závislí na rozmarech počasí. To se ukázalo i v roce 2011, kdy zemi postihly dva hurikány a zpomalily proces rekonvalescence (účinky hurikánů jsou na Haiti velmi intenzivní i kvůli rozsáhlému odlesňování). Výrazným zdrojem příjmů zůstávají pro Haiťany finanční příspěvky od krajanů žijících v zahraničí – ti přitom svým příbuzným posílají pětkrát více cizí měny, než se do země dostává prostřednictvím zahraničního obchodu.
Stručné dějiny
Před příchodem Kryštofa Kolumba žila na ostrově, jehož západní třetinu dnes tvoří Haiti, indiánská etnika Taínů a Aravaků. Od okamžiku, kdy 6. prosince 1492 přistály Kolumbovy lodě u pobřeží, neuplynulo do úplného vymýcení původních obyvatel ani jedno celé století. Kolumbus dal ostrovu název La Española, jenž se později anglikanizoval na Hispaniola.
Zrození „státu otroků“
Začátkem 16. století se stal ostrov součástí španělské kolonie Santo Domingo a v roce 1697 postoupili Španělé území dnešního Haiti Francouzům. Kolonie patřila k jedněm z nejbohatších v Karibiku, ale jen díky otrocké práci černochů přivážených z Afriky. Na konci 18. století žilo v západní části asi 30 tisíc etnických Francouzů, kolem 27 tisíc míšenců a půl milionu černých otroků! Právě tehdy došlo k rozsáhlé otrocké vzpouře, která v roce 1804 nakonec vedla k vyhlášení nezávislosti celého ostrova. Roku 1807 se ostrov rozdělil na dva státy, ovšem mezi lety 1822 a 1844 se opět sjednotil. Po roce 1844 se pak politické rozdělení ustálilo do dnešní podoby. Francie uznala Haiti až roku 1825 a Británie v roce 1833. Spojené státy přistoupily ke stejnému kroku mezi posledními – teprve v roce 1862.
Střídání diktátorů
Od počátku vládla na Haiti politická nestabilita a mezi roky 1844 a 1911 se v jeho čele vystřídalo šestnáct vůdců – plných jedenáct z nich přitom doplatilo na převrat. Začátkem 20. století se situace natolik vyostřila, že vláda USA poslala v roce 1915 do země vojenské síly, aby chránily americké obchodní zájmy. Jednotky pak byly staženy roku 1934.
Neustálé změny v čele státu přerušil až v roce 1957 nástup diktátora Françoise Duvaliera. Po něm převzal v roce 1971 moc jeho syn Jean-Claude Duvalier, který následně vládl ve stejně represivním stylu jako otec a v zoufalé ekonomické situaci vedoucí k demonstracím pak v roce 1986 uprchl do exilu. Následující léta poznamenaná dalšími převraty a střídáním dvojice Jean-Bertrand Aristide a René Préval nepřinesla žádné výrazné zlepšení.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: zhruba 9,9 milionu
- očekávaná doba dožití: 62,85 let
- prům. počet dětí: 2,88 na jednu ženu
- kojenecká úmrtnost: 50,92 z 1 000 živě narozených
- věková struktura: 34,6 % dětí do 15 let, 4,1 % obyv. starších 65 let, polovina obyv. mladších 21,9 roku
- městské obyv.: 52 %
- etnické složení: černoši, potomci Afričanů 95 %, mulati a běloši 5 %
- náboženství: římskokatolické 80 %, protestantské 16 %, ostatní 3 %, bez vyznání 1 %; zhruba polovina populace praktikuje voodoo
jazyky: oficiálními jazyky jsou francouzština a kreolština - obyv. pod hranicí chudoby: 80 %; gramotnost: 48,7 %.
Politika
- typ vlády: prezidentská a parlamentní demokracie
- samostatnost: od 1. 1. 1804 (dříve francouzská kolonie)
- hlava státu: neobsazeno (dočasně Ariel Henry)
- šéf vlády: Ariel Henry (od července 2021)
- volby: prezident volen všelidovým přímým hlasováním na pět let (nesmí kandidovat hned pro následující období); premiéra jmenuje prezident
Ekonomika
- HDP na hlavu: 1 800 USD (odhad z r. 2021; ČR – 27 000 USD), jedna z nejchudších zemí světa
- měna: haitský gourde (HTG), 1 USD = asi 137 HTG, 1 CZK = asi 6 HTG
Geografie
- rozloha: 27 750 km², tedy zhruba jako třetina ČR
- hranice: 360 km (s Dominikánskou republikou)
- délka pobřeží: 1 771 km
- charakter území: většinou hornatý nebo velmi obtížný terén
- podnebí: tropické; v místech, kde hory na východě brání v postupu oblačnosti, až polopouštní
- min. noční / max. denní teploty (°C) v Port-au-Prince: leden–březen 22–23/31–32, duben–červen 23–24/33–35, červenec–září 25–24/35–33, říjen–prosinec 24–22/33–31
- nejnižší a nejvyšší bod: Karibské moře (0 m) / Chaine de la Selle (2 680 m)