Gurmán z jižních Čech: Na čem si pochutnával Petr Vok z Rožmberka?
Při představě šlechtického jídelníčku si většina lidí vybaví nekonečnou řadu luxusních pokrmů a více či méně rafinovaných pochutin, k nimž nesmělo chybět vybrané víno. A přesto poslednímu Rožmberkovi nejvíce chutnaly obyčejné dršťky a pivo.
Předně je třeba zdůraznit, že v 16. století, tedy v době, kdy žili poslední Rožmberkové Vilém (1535–1592) a Petr Vok (1539–1611), představovali kvalitní kuchaři vysoce nedostatkovou profesi. Navíc to bylo zaměstnání mužů, kteří se vyznačovali notnou nestálostí. Nejednou urozeným pánům nezbývalo, než si kuchaře vzájemně půjčovat. A to nejen třeba pro přípravu svatebního či masopustního veselí, ale prostě proto, aby se jim dostalo kvalitní krmě podle jejich představ.
Vybraný jazýček Rožmberků
Například starší z Rožmberků, Vilém miloval zvěřinu, čerstvé pstruhy, a přímo zbožňoval pojídání zpěvného ptactva – drozdů, kvíčal či strnadů. Ve zvláštní oblibě měl také tetřívky a jeřábky, těch ovšem už v jeho době bylo v hlubokých jihočeských lesích pomálu. Nepřekvapuje proto, že se chovali jako domácí zvířectvo. Bylo to jednodušší než se vydat někam se sítí bez jistého výsledku.
Vilémův mladší bratr Petr Vok byl z jiného těsta. Pohled do jeho týdenních účtů odhalil, že si tento vladař, milovník umění a v mládí i žen nechával pravidelně donášet z trhu v Českém Krumlově a posléze z Třeboně docela jiné speciality. Jednou z nich byly jaternice. Pan Vok ovšem nechtěl, aby mu je připravovali jeho zámečtí kuchaři, pochoutku upřednostňoval přímo z rukou venkovských řezníků.
Dalším nesporným překvapením určitě bude, že si nechával kupovat dršťky. Není nutné být velkým kulinářským specialistou, aby člověk dokázal odhadnout, k čemu byla tato surovina potřebná. Ano, k přípravě dršťkové polévky, dodnes pevné součásti tradiční české kuchyně. Když si uvědomíme, že poslední Rožmberk opustil Český Krumlov před více než čtyřmi stoletími, jde o úžasný doklad přetrvávající obliby uvedených pokrmů.
Vokovi nákupčí mu pravidelně kupovali i žemle, tedy pečivo. Rožmberk měl přitom na krumlovském zámku bezmála desítku kuchařů a nechyběl pochopitelně ani cukrář. A konečně, ačkoli byl vlastníkem více než dvou desítek pivovarů, oblíbil si docela jiný zlatý mok. Miloval rakovnické pivo, které ve své době představovalo opravdu pojem. Není obtížné dojít k závěru, že poslední Rožmberk v závěru svého dlouhého života opustil cizí speciality a s chutí se oddával domácí krmi. Navíc krmi spíše rustikální…
