Kdyby se do mladého prince Františka Štěpána Lotrinského nezamilovala dědička habsburských zemí Marie Terezie, nejspíš by se v učebnicích dějepisu neobjevil. Díky přízni císařské dcerky sice dosáhl na nejvyšší tituly, ale po celý život zůstal ve stínu své energické ženy.
Mocný bez moci
František Štěpán byl původně lotrinským vévodou, Lotrinska se však musel po svatbě s arcivévodkyní Marií Terezií ve prospěch Francie a jako odstupné dostal po vymření Medicejských velkovévodství toskánské. Již předtím navíc zdědil těšínské knížectví.
Za první slezské války pro něj bylo Slezsko prioritou, jak dokládá jeho výrok: „Raději Turky před Vídní, raději odstoupit Nizozemí Francii, raději jakákoli dohoda s Bavorskem než rezignovat na Slezsko.“ Vrcholem jeho kariéry bylo zvolení císařem po druhé slezské válce v roce 1745, císařský titul už tehdy ovšem ztratil praktický politický význam. Zato František Štěpán vynikl jako dobrý organizátor a finančník. Za sedmileté války (neboli třetí slezské války) zásoboval dokonce i pruského nepřítele.
TIP: Boj za lásku: Jak to bylo se vztahem Marie Terezie a Františka Štěpána?
Ačkoli po celou dobu manželství s Marií Terezií to byla ona, kdo držel otěže vlády pevně ve svých rukou, prožili spolu klidné manželství obdařené šestnácti dětmi. O tom, že projednou svítila nad habsburským manželstvím šťastná hvězda, nelze pochybovat. Když František roku 1765 zemřel, neodložila největší panovnice Evropy již nikdy vdovský šat.
