Fidži: Nekonečný boj s přistěhovalci
Koncem 19. století se prostřednictvím britské koloniální správy dostalo na Fidži množství rodilých Indů. Nevraživost mezi nimi a původním obyvatelstvem je dodnes určujícím faktorem tichomořského státečku
Kromě malé standarty Velké Británie, neboť Fidži je stále členem Společenství národů, je na fidžijské vlajce státní znak se třemi stvoly cukrové třtiny, kokosová palma, holubice s olivovou ratolestí, banánový trs a lev s oloupaným kokosem
Před více než 130 lety začali na Fidži přijíždět indičtí námezdní dělníci. Přivezli si nejen několikatisícileté indické dědictví obchodu a řemeslných dovedností, ale určitě i něco z organizačních dovedností britské koloniální správy. Není proto divu, že během prvních desetiletí minulého století zcela ovládli fidžijský obchod a dopravu. Rajská nedotčenost ostrovů navíc lákala další indické přistěhovalce, takže zhruba ve druhé polovině 20. století početně přečíslili rodilé Melanésany.
Rovní proti rovnějším
Domorodí Fidžijci tradičně ovládají armádu a státní službu, což jim nad Indy dávalo velkou moc. Navíc Melanésané vlastní naprostou většinu půdy. Indům je vlastnictví pozemků odepřeno, mohou si je pouze pronajmout. V posledních 20 letech prodělalo Fidži čtyři státní převraty. Napětí eskalovalo a prvního vrcholu dosáhlo roku 1987 po volebním vítězství Indy ovládané strany FLP. Následovaly dva navazující puče posilující práva domorodých Fidžijců.
Když FLP vyhrála další volby v roce 1999, následoval třetí vojenský převrat. Díky němu se k moci dostala etnickými Fidžijci podporovaná strana SDL, jež si udržela moc i po volbách v roce 2001. V této době došlo k hromadnému úprku Indů z Fidži.
Demokracie v nedohlednu
Zlom mohly přinést volby v květnu 2006. Velmi těsně v nich vyhrála fidžijská SDL, jejíž předseda Laisenia Qarase nabídl indické FLP podíl při sestavování kabinetu. Indové přijali, ale jejich přítomnost ve vládě se opět nelíbila armádě. Vrchní velitel Voreqe (Frank) Bainimarama už po pár měsících začal vyzývat vládu k rezignaci a hrozil státním převratem, jenž skutečně spustil v prosinci 2006. Bainamarama rozpustil vládu, převzal prezidentské pravomoci a později se nechal jmenovat prozatímním premiérem, jímž je dodnes.
Je veřejným tajemstvím, že na Fidži jsou porušována lidská práva, ke slovu se dostala cenzura a nežádoucí zahraniční novináři jsou deportováni. Mezinárodní společenství vyvíjí na diktátora tlak a donutilo jej ke slibu, že nové volby se uskuteční nejpozději do konce roku 2009. Uzurpátor slib nedodržel a nechal se slyšet, že nové volby lze zorganizovat za pět až deset let.
Bojovní potomci dávných válečníků
Už při prvních setkáních s Evropany si Fidžijci získali pověst zuřivých a nemilosrdných válečníků, z nichž měli obrovský respekt například obyvatelé Tonga. Dodnes je fidžijská armáda vzhledem k velikosti své země neúměrně veliká a mnoho zdejších vojáků slouží v mírových misích OSN, například v Iráku.
Armáda je klíčem ke všemu a zatím je diktátorovi věrná. Pokud by ale například OSN rozhodla, že Fidžijce stáhne ze svých misí, znamenalo by to velký zásah do životní úrovně mnoha z nich. OSN ovšem zatím nehodlá podnikat riskantní experiment a Bainamarama si na Fidži dělá vše výhradně podle svého. Těžko říct, jak moc uklidňuje místní obyvatele vědomí, že i podle zpráv zahraničních pozorovatelů jsou lidská práva na Fidži v rámci jihopacifického standardu stále poměrně přijatelná.
Na Fidži jsou porušována lidská práva, je zde silná cenzura a nežádoucí zahraniční novináři jsou deportováni
Víte, že?
Ozbrojené síly Fidži
Fidžijská armáda má 3 500 mužů v aktivní službě a 6 000 mužů v záloze. V námořnictvu slouží na 300 mužů, letectvo v současné době neexistuje.
Stručné dějiny
Archeologické nálezy ukazují, že Fidži bylo pravděpodobně osídleno kolem roku 1500 př. n. l. a že domorodci mají odjakživa silné kulturní pouto s obyvateli Samoy a Tonga.
V průběhu století se na ostrovech vyvinula svérázná kultura. Součástí každodenního života byly války a kanibalismus a sami Fidžijci nazývají toto období „časem ďábla“. Prvním známým evropským návštěvníkem byl holandský objevitel Abel Tasman, který zde přistál v roce 1643. Obecně se ale Evropané dlouhou dobu Ostrovů kanibalů, jak byly tehdy nazývány, báli a Fidži bylo ostatnímu světu utajeno. První stálí evropští osadníci se zde objevili až v 19. století – šlo o misionáře, velrybáře a obchodníky. Roku 1874 připojili Britové Fidži ke svému koloniálnímu impériu. Zřejmě díky britským zkušenostem z dřívějších kolonií měl už první guvernér zakázáno využívat domorodce jako pracovní sílu a jakkoli zasahovat do jejich způsobu života. Pro práci na plantážích cukrové třtiny byli proto přiváženi námezdní dělníci z Indie, což výrazně ovlivnilo etnické složení zdejších obyvatel.
Britové přiznali Fidži nezávislost v roce 1970. Demokratická vláda byla v roce 1987 přerušena dvěma vojenskými puči namířenými proti kabinetu složenému převážně z fidžijských Indů. Roku 1990 Melanésané prosadili ústavu, která odsuzovala Indy do role občanů druhé kategorie. Převraty a následné nepokoje vyústily v masovou emigraci indické populace, takže po delší době měli Melanésané na svých ostrovech opět početní převahu. Odliv obyvatel ovšem vedl k ekonomickým problémům. Nová ústava v roce 1997 byla vůči oběma etnikům spravedlivější, ale politickým bouřím nebyl konec. Po několika dalších převratech se v roce 2006 dostal k moci vojenský velitel Voreqe (Frank) Bainimarama, který neutralizoval politické protivníky a odmítl vypsat volby.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 890 057 (odhad z července 2011)
Očekávaná doba dožití: 71,59 let
Prům. počet dětí: 2,58 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 10,73 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 28,6 % děti do 14 let, 66 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 5,4 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: 57,3 % Fidžijci (Melanésané s část. polynéským původem), 37,6 % Indové, 5,1 % jiní ostrované z Tichomoří, Evropané, Číňané aj.
Úřední jazyk: angličtina, používá se i fidžijština a hindština
Náboženství: 34,6 % metodisté, 27,9 % hinduisté, 9,1 % římští katolíci, 6,3 % muslimové
Nezaměstnanost: 8,6 % (odhad 2008)
Gramotnost: 93,7 %
Politika
Typ vlády: Ústava definuje Fidži jako demokratickou parlamentní republiku, ale její principy nejsou v současné době respektovány.
Nezávislost: od 10. září 1970 (dříve britská kolonie)
Hlava státu: prezident Ratu Epeli Nailatikau (od 30. července 2009), šéf vlády: Laisenia Qarase (od 10. září 2000) – ačkoli Qarase je de iure stále premiérem, ve skutečnosti je v domácím vězení. Předchozí prezident Iloilovatu pod nátlakem jmenoval prozatímním premiérem komodora Voreqe (Franka) Bainimaramu. Ačkoli funkce ústavních činitelů jsou obsazeny, ve skutečnosti jde o figurky ovládané vojenským diktátorem Bainimaramou.
Ekonomika
Fidži je jednou z nejrozvinutějších ekonomik Pacifiku, za což vděčí vývozu cukru, velkému množství Fidžijců žijících v zahraničí a zhruba půl milionu turistů, kteří sem každoročně přijíždějí.
HDP na hlavu: 4 700 USD (odhad z roku 2011)
Měna: fidžijský dolar (FJD); 1 USD = 1,79 FJD
Vývoz: cukr, oděvy, zlato, dřevo, ryby, melasa, kokosový olej
Dovoz: průmyslové výrobky, stroje a automobily, ropné produkty, potraviny, chemikálie
Geografie
Rozloha: 18 274 km2, menší než Slovinsko, větší než Kuvajt, asi čtvrtina rozlohy ČR
Počet ostrovů: 332, z toho 110 obydlených
Délka pobřeží: 1 129 km
Podnebí: Tropické klima. Letní teploty (prosinec–duben) i vlhkost vzduchu jsou jen o něco vyšší než v zimě (květen–listopad). Průměrně je zde 15 silných hurikánů v průběhu 10 let.
Teploty: denní/noční průměr (° C): Nadi – I–III 31/23, IV–VI 29/20, VII–IX 28/18, X–XII 30/21; Suva – I–III 31/24, IV–VI 28/22, VII–IX 27/20, X–XII 29/22
Srážky: měsíční průměrné (mm): Nadi – I–III 308, IV–VI 101, VII–IX 55, X–XII 133; Suva – I–III 324, IV–VI 273, VII–IX 161, X–XII 253
Nejnižší a nejvyšší bod: Tichý oceán 0 m / Tomanivi 1 324 m