Černé díry představují tajemné objekty, v nichž se potkává pole působnosti obecné teorie relativity – testované na velkých prostorových škálách – a kvantové mechaniky, která dobře vysvětluje chod mikrosvěta. Bohužel, v režimu černých děr spolu obě teorie příliš „nespolupracují“, což vede k mnoha paradoxům.
Na jeden z nich poukázali vědci teprve nedávno: Je-li černá díra dostatečně velká – třeba jako ty, jež leží v centrech galaxií –, pak by těleso padající dovnitř nemělo průchod horizontem událostí zaznamenat. Jedná se o důsledek obecné teorie relativity. V daném případě se však uplatňují i další dva – neméně podstatné – pilíře fyziky: Jeden z nich pochází z kvantové mechaniky a říká, že se žádná informace nemůže ztratit, což by ovšem pád a uzavření testovacího tělesa do černé díry znamenaly. Podle principu lokality pak objekty ovlivňuje jejich bezprostřední okolí.
Ukazuje se však, že všechny tři principy najednou platit nemohou. Má-li být zachována informace a lokalita, pak musí na horizontu událostí existovat ohnivá stěna v důsledku intenzivního Hawkingova záření. Osud padajícího objektu by tak byl zpečetěn – přesněji řečeno „spečen“ – již přechodem horizontu událostí, neboť by se těleso ve zlomku sekundy vypařilo. Teprve další výzkumy však ukážou, zda ohnivá stěna skutečně existuje, nebo jde o nesprávnou konstrukci.
