Evropské hrátky ve vesmíru: Historie evropské kosmické agentury ESA (2.)

ESA nemá, nikdy neměla a v dohledné budoucnosti ani nebude mít vlastní pilotovanou loď, přestože současná hlavní evropská raketa Ariane 5 byla navržena pro starty s posádkou. Nicméně nelze tvrdit, že by se agentura v tomto směru nesnažila. Příkladem je například raketoplán Hermes, jehož vývoj ale ustal kvůli nedostatku financí.

Nepřehněte předchozí část článku

Kosmický náklaďák

Pokud už hovoříme o evropské kosmické lodi, nelze nezmínit plavidlo ATV. Pod názvem Automated Transfer Vehicle (automatická přepravní loď) se ukrýval válcovitý kosmický náklaďák o rozměrech většího autobusu a hmotnosti kolem 20 t, který se po vynesení na raketě Ariane 5 z jihoamerického Kourou dokázal samostatně připojit k ISS, a to pomocí GPS a laserové navigace (Evropané dokonce technologii spojování vesmírných plavidel slíbili Číňanům pro jejich chystanou orbitální stanici). ATV přitom dopravila na ISS přes 7 t zásob a výbavy. 

Nákladní loď zůstávála na stanici i více než půl roku a uměla vlastními motory korigovat let celého 450t komplexu, zajistit zvýšení dráhy ISS či úhybné manévry před kosmickým smetím. Na konci mise pak zanikla v atmosféře nad jižním Pacifikem s nákladem několika tun odpadu ze stanice. ATV má za sebou celkem pět letů a další se už nechystají.

Modul pro loď Orion

ESA po ukončení programu ATV připravovala novou loď nazvanou ARV (Automated Re-entry Vehicle), která by nesla nákladní modul opatřený tepelným štítem a padáky a náklad by mohla vozit do kosmu i zpět. Krásně se tak rýsovala přeměna ATV v pilotovanou loď, nicméně program ARV byl zrušen a evropské lodě k ISS zkrátka dolétaly.

Servisní modul ATV však získala NASA jako součást pro svou loď Orion, pro niž zajišťuje pohon, elektřinu, řízení a další podstatné služby. A kdo ví, třeba díky této vydatné pomoci z Evropy najdou jednou Spojené státy místo pro Evropana v lodi směřující k asteroidu či na Mars (ESA podobnou žádost sama přiznává). 

I přes absenci vlastní pilotované lodi dokázala ESA dostat na oběžnou dráhu více než 40 členů svého oddílu astronautů z 18 evropských zemí na palubách lodí Sojuz a dříve také v amerických raketoplánech. K dlouhodobým pobytům na ISS dnes již létají Evropané běžně (naposledy tam od května do listopadu 2013 pracoval Ital Luca Parmitano). Ještě dodejme, že ESA má nyní 14 aktivních astronautů, kteří se buď připravují k vesmírné misi, nebo jsou k dispozici ke jmenování do posádky. 

Columbus na ISS 

Bezesporu největším a nejdůležitějším příspěvkem Evropy ke stavbě ISS se stala laboratoř Columbus, kterou tam v únoru 2008 dopravil raketoplán Atlantis při 24. letu ke stanici v programu STS. V období desetileté životnosti modulu (která může být prodloužena až do roku 2024) si vědci z celého starého kontinentu slibují provedení tisíců pokusů v beztíži z oblasti biologie, materiálové či kapalinové fyziky a mnoha dalších oborů. 

Columbus má tvar válce o průměru 4,5 m, délce 7 m a hmotnosti 10 t. Základní konstrukční prvky a řešení systémů pro uchování životních podmínek pro astronauty sdílí s osvědčenými italskými nákladními moduly řady MPLM, z nichž se jeden – Leonardo – nakonec stal také permanentní součástí ISS. Columbus pojme deset standardních vědeckých platforem ISPR, přičemž osm z nich lze připevnit na zdi a dvě na strop. Každá taková jednotka pak dokáže pracovat jako samostatná laboratoř díky vlastnímu napájení elektřinou, chladicím systémům či video- a datovému spojení s vědci na Zemi. Columbus rovněž disponuje vnější platformou pro upevnění nákladu či experimentů, které vyžadují přímé působení kosmického prostředí. Momentálně se na ní nachází například přístroj pro monitorování lodní dopravy na Zemi a brzy ho doplní „kolega“ pro studium počasí a hurikánů. Řídící středisko laboratoře sídlí v Německu poblíž Mnichova a je ve spojení s NASA i se samotným modulem na oběžné dráze. Někteří vědci však mohou své pokusy kontrolovat přímo z vlastních pracovišť. 

Evropa brázdí Sluneční soustavu

Do meziplanetárního prostoru vstoupila ESA v roce 1986 velmi úspěšně: vypravila tehdy sondu Giotto, která proletěla okolo jádra Halleyovy komety a výrazně posunula vpřed naše znalosti o těchto impozantních tělesech. Koncem minulého tisíciletí pak evropská agentura vyvinula pro americkou misi Cassini (dodnes zkoumá z bezprostřední blízkosti Saturn a jeho měsíce) přistávací pouzdro Huygens, které v lednu 2005 dosedlo na měsíc Titan.

Družice Venus Express ještě nedávno létala kolem Venuše, Mars Express zase krouží kolem rudé planety, Rosetta do konce loňského roku zkoumala kometu 67P/Čurjumov-Gerasimenko, přičemž v létě 2014 se stala prvním umělým tělesem na oběžné dráze vlasatice. V listopadu 2014 vyslala k jejímu povrchu malý přistávací modul za účelem skutečně blízkého průzkumu tělesa. V rámci mise BepiColombo plánuje ESA vyslat družici na orbitu Merkuru. A pokud jde o vývoj nových technologií, stala se evropská agentura autorem vysoce úspěšné pokusné družice SMART-1 s iontovým pohonem.