Dvorní malíř španělského krále: Diega Velázqueze proslavil obraz Dvorní dámy

Nejvýznamnější osobností španělského malířství v 17. století byl skvělý portrétista královské rodiny Diego Rodríguez de Silva y Velázquez (1599–1660). Kromě portrétů maloval také výjevy z ulic – nosiče vody či žebráky. Narodil se v rodině váženého lékaře a dostalo se mu kvalitního vzdělání. Malířství se učil v rodné Seville, kde se stal také členem malířského cechu.

Na královském dvoře

Zlom v jeho kariéře nastal roku 1622, kdy odešel do Madridu a podařilo se mu zde získat místo dvorního malíře. Král Filip IV. byl s Velázquezovými portréty natolik spokojen, že mu přidělil tři sta dukátů na přestěhování rodiny do Madridu a plat dvacet dukátů měsíčně. V roce 1628 přijel do Madridu jako vyslanec Peter Paul Rubens, který se stal Velázquezovým dobrým přítelem. Rubens také přítele přesvědčil, aby navštívil Itálii, kde se seznámil s díly starých italských mistrů. Tuto cestu platil král, stejně jako druhou v roce 1649. Důvodem byla Filipova touha založit ve Španělsku bohatou uměleckou sbírku. Velázquez v Římě získal portrétní zakázku papeže Inocence X.

TIP: Vědci našli místo, kde van Gogh namaloval svůj poslední obraz

Ve službách krále Filipa IV. namaloval mnoho významných portrétů královské rodiny. V roce 1656 Velázquez namaloval svůj nejslavnější obraz Dvorní dámy (Las Meninas), na kterém zachytil infantku Margaritu, nejstarší dceru Marie-Anny Rakouské a pozdější manželku císaře Leopolda I. Habsburského. Toto dílo se stalo jedním z Velázqueových pokladů hlavně díky mnoha pohledům a jakémusi tajemství, které vyzařuje. Obraz je dnes uložen v madridské galerii Prado. Za své služby byl Velázquez v roce 1659 odměněn řádem sv. Jakuba. Je považován za jednoho z největších portrétistů všech dob, který svou tvorbou ovlivnil celou řadu nastupujících generací malířů.