Drsný život gladiátora: Co bylo rozbuškou Spartakova povstání?

Spartakus se narodil kolem roku 109 př. n. l. v Thrákii, v dnešním jihozápadním Bulharsku. Podle římského historika Flora byl Spartakus námezdný voják, Římany zařazený do pomocných vojenských sborů. Nakonec se stal řadovým vojákem římských legií, ale z neznámých důvodů z armády dezertoval a živil se jako bandita. 

Do otroctví

Spartakus se však dlouho z dobrodružného života netěšil. Byl chycen a podle římského vojenského zákona o dezerci prodán do otroctví. Řecký historik Plútarchos vypravuje, že když Spartaka přivedli spolu s jeho ženou do Říma na trh, ovinul se mu ve spánku kolem hlavy had. Jeho žena mu v extázi dionýsovských mysterií toto znamení vyložila jako předpověď, že získá velikou moc, která ho nakonec přivede k nešťastnému konci. 

Pro svou fyzickou zdatnost a bojové zkušenosti byl kolem roku 75 př. n. l. prodán do gladiátorské školy v Capui. Capua (dnešní Santa Maria Capua Vetere ležící blízko Neapole) byla hlavním městem úrodné Kampánie a po Římu druhým největším italským městem. Město mokřadů, jak by se dal přeložit její název, založili v 7. století př. n. l. Etruskové, ve druhé polovině 5. století město ovládli Samnité a ve 4. století se ho zmocnili Římané. Půvab města a snadno obdělavatelná země lákaly ke kolonizaci římské bezzemky. Capua byla známá i svými gladiátorskými školami, které patřily k těm nejstarším v Itálii, jako například škola Aurelia Scaura z konce 2 století př. n. l. 

Krutý Batiatus

Když byl Spartakus prodán do gladiátorské školy, dalo se z jeho povahy vytušit, že tam nezůstane příliš dlouho. Řecký historik Plútarchos popsal Spartaka jako muže s velkou odvahou, silou, rozumností a ušlechtilostí. Pro Spartaka nebylo otázkou, zda uprchnout, ale kdy. 

Majitelem gladiátorské školy v Capui byl Lentulus Batiatus. Batiatus proslul svou ukrutností, protože do arény neposílal umírat těžké zločince odsouzené ke gladiátorským hrám, ale zcela běžné otroky koupené na trhu. Nelidské podmínky, v nichž Batiatus držel své gladiátory, vedly k tomu, že se Spartakus společně s dalšími dvěma sty otroky rozhodl k útěku. Spartakova anabáze začala v roce 73 př. n. l. 

Počáteční štěstí

Plán dvouset otroků-gladiátorů byl však vyzrazen. Ale sedmdesát z nich se o zradě včas dozvědělo, sebralo narychlo z jakési kuchyně velké nože a rožně a stačilo prchnout. S kuchyňským náčiním by se asi daleko nedostali. Štěstí jim však přálo a krátce po útěku náhodou narazili na vozy převážející zbraně do jiného města a úspěšně se jich zmocnili. 

Jakmile v Capui zjistili, že uprchli gladiátoři, poslali za nimi vojáky. Čerstvě vyzbrojeným gladiátorům se je podařilo odrazit. Získali tak velké množství dalších vojenských zbraní, a pokud u sebe měli nějaké gladiátorské, s radostí je odhazovali jako něco nečistého. Poté si zvolili tři velitele, z nichž první byl Spartakus, další pak galští otroci Crixus a Oenomaus. 

Bohatým bral a chudým dával

Spartakus začal pustošit okolí Kampánie a přidávalo se k němu mnoho uprchlých otroků. „Už jim bylo málo, že jenom utekli, už se chtěli i mstít,“ komentoval římský historik Florus pustošení Kampánie. V době, kdy sociální nestabilita otřásala římskou společností, přecházeli na Spartakovu stranu i někteří svobodní chudí rolníci, kteří na tom mnohdy byli hůř než otroci. Spartakus rozděloval kořist spravedlivě, a to mu získávalo stále více přívrženců.

TIP: Muž, který dostal Spartaka: Jak porazil Crassus největšího rebela římských dějin?

Spartakus dal podle římského historika Flora dohromady deset tisíc otroků. Začal je trénovat a organizovat, aby z nich vzniklo vojsko schopné bojovat proti vycvičené římské armádě. Za svou základnu si zvolil okolí hory Vesuv. To se už z Říma k Vesuvu rychlými pochody přesouval Gaius Claudius Glaber. Se třemi tisíci legionáři byl rozhodnut učinit revoltě rychlý konec a potrestat uprchlé otroky.