Dramatický konec terezínského pekla: Jak vypadal závěr války v ghettu?

Neúspěchy Německa na frontách a jeho nezadržitelně se blížící porážka vzbuzovaly velký neklid i mezi nacisty v Terezíně. S tím byly hlavně od druhé poloviny roku 1944 spojeny scénáře na zametení veškerých stop, a to včetně totální fyzické likvidace vězňů. Tyto plány cílily jak na židovské ghetto, tak i na policejní věznici v Malé pevnosti.

Zplynovat, utopit nebo postřílet?

Už od konce roku 1944 kvůli projednání těchto plánů zajížděl velitel Malé pevnosti Heinrich Jöckel do Prahy. V té době mezi vězni řádila epidemie úplavice, která si vyžádala mnoho obětí a počet mrtvých se navyšoval i kvůli lhostejnosti ze strany Němců. Ti neposkytli potřebné léky, ani nezajistili nezbytná protiepidemická opatření. Co nezvládla úplavice, měli dokončit nacisté.

Na počátku roku 1945 komandatura SS nařídila za tím účelem zřídit objekt s plynotěsnými prostorami a zvláštním ventilačním zařízením v jedné části bývalého opevnění. To však vzbudilo podezření vězňů, které se snažil rozptýlit velitel tábora Karl Rahm s tím, že se nejedná o plynové komory, nýbrž o sklad potravin a drůbeží farmu. Nakonec se podařilo dokončit pouze výstavbu „kachního rybníku“ v jednom z pevnostních příkopů. Ve skutečnosti se jednalo o prostranství, které šlo hermeticky uzavřít a využít k zastřelení, popř. utopení vězňů. 

Evakuační transporty a tyfus

Od 20. dubna 1945 až do konečného osvobození Terezína do něj postupně přijížděly či přicházely tzv. evakuační transporty z koncentračních táborů, vyklízených před postupující frontou. Do terezínského ghetta tak přibylo více než 15 000 vyčerpaných a vyhublých lidí. V důsledku útrap někteří zemřeli cestou, další v Terezíně.

Nebylo možné zajistit účinná hygienická a karanténní opatření, a tak se pro všechny vězně staly velkou hrozbou nakažlivé nemoci, zejména skvrnitý tyfus. První případ se objevil 24. dubna a od té doby se nákaza začala nekontrolovaně šířit. Dne 3. května SS uvolnila kasárna E I (tzv. Sudetské kasárna), kam byli postupně převáženi tyfem nakažení vězni z Malé pevnosti. Na pomoc přijela i skupina českých lékařů a zdravotníků, členů tzv. České pomocné akce. Přišla sem celá řada dobrovolníků, mezi kterými bychom našli i např. herečku Natašu Gollovou, jež se tu také skvrnitým tyfem nakazila.

Poslední oběti

Zatímco 2. května 1945 sovětská vojska dobyla Berlín a Terezín pod svou ochranu přebíral zástupce Mezinárodního výboru Červeného kříže Paul Dunant, v Malé pevnosti proběhla poslední a největší poprava v její historii. Z příkazu pražského gestapa zde okupanti popravili během dvou hodin celkem 52 zejména příslušníků levicových odbojových organizací, včetně jednoho konfidenta.

Další oběti si vyžádala tyfová epidemie, která kulminovala v době mezi 6. a 16. květnem. Terezín byl proto kompletně uzavřen a vyhlášena čtrnáctidenní karanténa. Díky zlepšení podmínek vězňů, začala epidemie pomalu odeznívat, ale i tak si připsala spolu s dalšími nakažlivými nemocemi na konto životy více než 1 500 bývalých vězňů a několika desítek zdravotníků.