Dost bylo Habsburků: Dny, které zbouraly starou monarchii
Habsburská monarchie se začala na podzim roku 1918 rozkládat. Přestože se mladý císař Karel snažil ze všech sil, běh událostí zastavit nedokázal
28. října 1918 byla zveřejněna nóta rakouského ministra zahraničí Andrássyho prezidentu USA Wilsonovi. Rakousko-Uhersko v ní prohlásilo, že uznává práva rakouských národů, zejména Čechoslováků a Jihoslovanů. V Praze vypukly spontánní demonstrace, které vyvrcholily vyhlášením samostatného československého státu. Jen o dva dny později se v Martině sešla Slovenská národní rada, která vyhlásila připojení Slovenska k československému státu.
Vzpoura věrných poddaných
Císař Karel se musel 11. listopadu vzdát podílu na vládě a odejít do ústraní. S rodinou opustil revoluční Vídeň a uchýlil se na zámek Eckartsau. Prozatímní německé národní shromáždění vyhlásilo 12. listopadu 1918 republiku Německé Rakousko, císařova práva přeneslo na státní radu a zrušilo všechna privilegia Arcidomu habsburského. Nato odstranilo všechny stavovské výsady a vypsalo volby na základě všeobecného a rovného volebního práva. Náladu, která při zasedání panovala, dokresluje silný aplaus, který vyvolalo provolání Karla Rennera bezprostředně po té, co parlament schválil sloučení Rakouska s Německem: „Jsme jeden národ a jedno osudové společenství!“
Dne 13. listopadu 1918 přišla na zámek Eckartsau delegace z Budapešti a požadovala Karlovu abdikaci na uherský trůn. Po dlouhém vyjednávání císař podepsal obdobné prohlášení jako v Rakousku. Vyplývalo z něj, že se vzdává přímé účasti na řízení vládních záležitostí, uherským králem však zůstal a na této skutečnosti se pro něj nic nezměnilo ani poté, když se dozvěděl, že 16. listopadu 1918 byla v Budapešti vyhlášena Maďarská republika.
Císař Karel již neměl na další vývoj v říši nejmenší vliv. Naopak, musel čelit snahám o vyhoštění ze země, protože jeho přítomnost byla pro republikánskou vládu nebezpečná. Odolával marně: 24. března 1919 musel i s rodinou odejít do exilu ve Švýcarsku. Rakouský parlament schválil zákon, který dostal výstižné označení „protihabsburský“. Jím se poslanci rozhodli zrušit „na věčné časy (...) veškerá panovnická práva a ostatní výsady rodu habsburského“.