Do kola i vykuchat: Mistr popravčí se musel umět ohánět nejen mečem

Katovská profese zajišťovala poměrně slušné živobytí. Šlo však o těžce zasloužené peníze

24.04.2017 - Jitka Tláskalová



K správnému výkonu svého řemesla musel kat prokázat odolnost, chirurgické znalosti a fyzickou sílu. Například při takzvaném tažení za sucha byl mučený vytahován bez žebříku přes kladku připevněnou ke stropu.

Namáhavá profese

Pro kata poměrně náročný trest představovalo lámání kolem. Odsouzence při něm položili na dřeva s trojúhelníkovým průřezem s roztaženýma rukama a nohama a popravčí na něj házel kolo od vozu, které vážilo kolem čtyřiceti liber (asi 20 kg). Tím mu oddělil ruce a nohy, které se pak do kola vplétaly zvlášť. Mladší a méně náročnou formou bylo rozbíjení končetin kyjem nebo holí, kdy jedinec ležel na vodorovně postaveném kole. Tento trest se však v průběhu času dynamicky měnil a podléhal různým krajovým variantám.

Způsoby popravy navíc podléhaly jakýmsi módním trendům. Jako inspirační zdroje sloužila martyria světců a světic, římské právo či zahraniční vzory. Pak už záleželo jen na fantazii, informovanosti a osobních libůstkách kompetentních osob. Například v roce 1609 byl v Nymburku zaživa vykuchán jistý Jan Špička, protože krátce předtím v Brunšviku stejným způsobem popravili jistého doktora a někomu v nymburské radě se tento trest zalíbil. Král Vladislav Jagellonský si zase osobně potrpěl na svlékání z kůže a nabodávání na kůl, což byly módní vlivy, které k nám dorazily z Uher. Ze stejných končin přišel také zvyk napíchnout odsouzence na rožeň.

  • Zdroj textu

    Živá historie 6/2016

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci