Dlouhá cesta českých žen do školy: Změnu přineslo až 19. století

Se vzděláváním dívek historie příliš nepočítala. Dlouho se předpokládalo, že jde o hříšné a jednoduché bytosti, které by neměly být vystaveny nějakému intelektuálnímu vypětí. Během středověku se číst a psát naučily leda ženy z urozených rodin, či ty, které zvolily církevní kariéru. 

Krajinky, klavír a guvernantky

I když v novověku gramotnost u dívek v Evropě rychle stoupala, dostaly většinou jen základní pětileté vzdělání. Jedněmi z mála disciplín, v níž se mohly v 18. a 19. století dobře vychované dívky tvůrčím způsobem rozvíjet, byla hudba a výtvarné umění. Patřilo k dobrému tónu, že anglické dcerky z dobrých rodin hrály na klavír a malovaly půvabné krajinky a zasněné portréty. A pokud neměly patřičné věno, skončily jako guvernantky a učily své svěřenkyně to samé, což ostatně známe z románů sester Brontëových i Jane Austenové. 

Když dva dělají totéž… 

I když už roku 1775 zákon v rakousko-uherské monarchii stanovil, že všude, kde k tomu budou podmínky, musí být zřízeny dívčí třídy, kvalitativně se výuka s tou chlapeckou nedala srovnávat. Až 17 hodin týdně se vyučovaly ruční práce, na výuku čtení připadly dvě až pět hodin týdně, na psaní tři až čtyři hodiny, počtům se dívky věnovaly dvě až tři hodiny a náboženství tři hodiny týdně. Podle jedné z prvních aktivistek na poli dívčího vzdělávání, Magdaleny Dobromily Rettigové (1785–1845), sloužilo přiměřené vzdělání k tomu, aby měl muž doma rovnocenného partnera, víc ho to drželo u rodiny a neutíkal „k negativním zálibám“.

To Věnceslava Lužická-Srbová chtěla ženy vzdělávat proto, aby kvalitně vychovávaly novou generaci vlastenců a mohly se uživit, kdyby zůstaly bez manžela. Právě vzdělávání chudých a neprovdaných dívek bylo proto společností přijímáno vcelku pozitivně, zatímco slečny ze zajištěných rodin prý neměly ke studiu důvod žádný: vdát se, konverzovat ve francouzštině, hrát na klavír a tančit – to jim mělo pro zbytek života stačit. Průlom přišel až v okamžiku, kdy se v médiích začaly množit příklady úspěšných žen ze zahraničí. 

Emancipace!

První dívčí gymnázium ve Střední Evropě založila v Praze spisovatelka Eliška Krásnohorská roku 1890. Neslo název Minerva po etruské a italské bohyni moudrosti a lovu. V prvním roce se na ně přihlásilo 53 žákyň. Během šesti let studia měly probrat látku zhruba v objemu osmiletého chlapeckého gymnázia. Obrovský pokrok toto první gymnázium znamenalo i proto, že jeho absolventky se mohly po roce 1901 zapsat na studium na univerzitě. 

TIP: Počátky chrámu české moudrosti: Karlova univerzita patřila k nejlepším v Evropě

Na začátku 20. století už mohly české dívky navštěvovat chlapecké školy, ovšem musely si o povolení zažádat na ministerstvu. Chodily ale do třídy až spolu s vyučujícím profesorem a o přestávkách se směly zdržovat pouze ve speciálně vyhrazené místnosti. Při hodinách je učitel nesměl zkoušet, na konci semestru vždy dělaly postupové testy, aby mohly postoupit do dalšího pololetí. A samozřejmě – ve třídě musely sedět odděleně od chlapců.