Dědic dobrého i zlého: Jaké vlastnosti zdědil Karel VI. po svých předcích?

Karel VI. Habsburský, který do dějin vstoupil jako poslední habsburský císař (jeho vnukové již náleží dynastii habsbursko-lotrinské), se narodil ve vídeňském Hofburku prvního říjnového dne roku 1685 o šesté hodině ranní. Malého prince pokřtili, jak bylo obvyklé, řadou jmen. Vedle rodového patrona sv. Josefa a zakladatele jezuitského řádu sv. Ignáce se mezi nebeskými ochránci budoucího panovníka objevil i sv. Václav, ale hlavní jméno dítěte znělo Karel podle světce Karla Boromejského.

Vládu měl jednou převzít jeho starší bratr Josef, a tak druhorozený Karel nebyl od mládí připravován na přímé převzetí vlády. Absolvoval běžnou výchovu, hlavně osvojení jazyka a humanitních disciplín. Zvládl důkladně latinu spolu s nezbytnou italštinou, později se naučil také kastilsky (tedy španělsky), uměl i katalánsky, maďarsky a rovněž francouzsky. Učitelé líčili mladšího prince jako klidného a rozvážného chlapce, snadno navazujícího přátelské kontakty. Jaké další charakteristiky mu dějiny připsaly? 

Celý táta Leopold

Karel VI. Habsburský byl poněkud zvláštní člověk. Mezi potentáty je nějaká ta zvláštnost přímo poznávací znamením, ovšem Karel byl ještě o trošku zvláštnější. Bylo to patrné, když ho srovnáváme se starším, dynamickým bratrem. Podobal se v něčem Josefovi? Fyzicky ne. A povahou? Snad jenom loveckou vášní, možná i sklonem ke galantním dobrodružstvím.

Jeho vztah k jihoevropské krasavici hraběnce Althanové, manželce českého šlechtice, zavdával příležitost ke klepům na všech evropských dvorech. Ale jinak byl Karel ve všem spíš věrnou kopií svého otce Leopolda jak v dobrém, tak ve zlém. 

Týkalo se to například jeho nemalých ambicí coby amatérského hudebního skladatele. Skoro všichni Habsburkové 17. století byli hudbymilovní a mnozí hudbu nejen rádi poslouchali, ale také ji provozovali a skládali. Dělal to i Karel VI. Ostatně vyrostl ve velmi kultivovaném prostředí dvora svého otce a zdědil tento koníček a snad i trochu nadání. Komponoval, hrál na několik hudebních nástrojů a jednou dokonce předstoupil s taktovkou v ruce před dvorní orchestr.

TIP: František Štěpán Lotrinský: Vladař ve stínu své ženy

Vyznačoval se ale i neschopností rozhodovat se rychle a včas. Taky energie neměl zrovna nadbytek, seděla na něm jakási podivná zemdlenost. Především však dával přednost formě před obsahem. Ten obřadný, ale docela vyprázdněný formalismus prosákl časem i do císařských kanceláří. Snad nikdy předtím ani potom nebyly úřední zprávy, referáty a nařízení ozdobnější a obšírnější, aniž to kladně ovlivňovalo jejich obsažnost a smysluplnost.

V osobním životě byl prý Karel velmi přívětivý, přátelský, leckdy až naivně důvěřivý. Což podivně kontrastovalo s jeho nesnášenlivou katolickou bigotností a se škraboškou nasazenou před veřejností, s onou povýšenou maskou vládce od Boha obdařeného několika panovnickými korunami. Ale bohužel už ne politickými schopnostmi.