Dánsko: Jak se žije v jedné z nejšťastnějších zemí světa
Kdysi bylo Dánsko domovem vikingských nájezdníků a později výraznou severoevropskou politickou silou. Dnes se tento moderní prosperující stát pevně začlenil do Evropy, ale nadále si ponechává v rukou některé rozhodovací pravomoci
Vlajka Dánska, známa jako Dannebrog, je tvořena červeným podkladem a bílým skandinávským křížem sahajícím až ke krajům. Vlajka patří k nejstarším na světě − používala se již v roce 1219 a je nejstarší státní vlajkou, stále používanou nezávislým státem.
V roce 1973 se Dánsko společně s Irskem a Velkou Británií připojilo k tehdejšímu Evropskému hospodářskému společenství (EHS, dnešní EU), ale v následujících letech zůstávalo v otázkách další integrace velmi opatrné. Maastrichtská smlouva tak byla napoprvé v referendu z roku 1992 odmítnuta a teprve v opakovaném plebiscitu o rok později Dánové s ustanoveními souhlasili. Přitom však dostali čtyři výjimky z evropské legislativy. Dánská obezřetnost se opět projevila v roce 2000, kdy země v referendu odmítla euro a ponechala si svoji původní měnu – dánskou korunu.
Zpráva o štěstí
Zdá se, že přístup člena EU „stojícího stranou“ Dánsku svědčí. V rámci tzv. Zprávy o štěstí, kterou od roku 2012 vypracovává OSN, se stát několik let po sobě umístil na nejvyšší příčce žebříčku 155 zemí. Teprve letos skončil druhý těsně za Norskem.
TIP: Nejšťastnější zemí světa je dlouhodobě Dánsko: Proč právě tato severská země?
Při bodování si nejlépe vedly tamní oblasti vzdělávání, zdravotnictví, ochrany občanských svobod, demokratických práv, prosperity a lidského rozvoje. Stát se rovněž pyšní nejvyšší společenskou mobilitou na světě, vysokou mírou příjmové rovnosti, jednou z nejnižších úrovní korupce i vysokým příjmem na hlavu. V letošní Zprávě o štěstí obdrželo Dánsko 7,537 bodu z možných 10. Mimochodem, Česká republika obsadila 23. místo s 6,609 bodu.
Časy se mění
V důsledku geografické izolace tvoří Dánové historicky velmi homogenní národ. Podobně jako u ostatních skandinávských států však migrace v posledních desetiletích výrazně roste a s tím se mění i postoj starousedlíků. O dřívějším přístupu k přistěhovalectví asi nejlépe svědčí fakt, že se v Dánsku vůbec nevedou statistiky o etnickém původu obyvatel. Nicméně minimálně od roku 2015, kdy se druhou nejsilnější partají stala pravicová populistická Dánská lidová strana (DLS), se imigrace a začlenění nově příchozích do společnosti změnilo v hlavní motiv veřejné debaty.
Během vášnivých diskusí v parlamentu se zvažuje zákaz modlitebních místností na školách a univerzitách. DLS se snaží prosadit zákonnou povinnost slavit Vánoce, aby tak přistěhovalci prokázali, že jsou „skutečnými Dány“. Na podporu místní kultury a zvyků požádali radní města Randers na Jutském poloostrově jídelny ve státních školách, aby do menu pravidelně zařazovaly vepřové. Nejostřejší reakce však vyvolal případ muže, který byl letos odsouzen za rouhání – v roce 2015 totiž zveřejnil na Facebooku video, jak pálí korán.
Jistota versus daně
Dánové jsou zvyklí na vysoký životní standard. Stát uplatňuje tzv. severský model, který kombinuje ekonomiku volného trhu s rozsáhlou veřejnou sociální péčí a značnou ochranou pracujících. V důsledku toho má Dánsko podle hodnocení Světové banky nejsvobodnější trh práce v Evropě. Zaměstnavatelé mohou bez omezení nabírat nové lidi a propouštět je. Pracující pak mají jistotu vysokých dávek v nezaměstnanosti.
Novou firmu lze založit během několika hodin a s minimálními náklady. Neplatí ani žádná omezení přesčasů, takže společnosti mohou fungovat 24 hodin denně, 365 dní v roce. Druhou stranu mince představují daně. Například DPH v hodnotě 25 % tvoří neodčitatelnou daňovou položku a celkové daňové zatížení se pohybuje kolem 46 %.
Ostrovní království na severu
Dánské království tvoří celkem 443 ostrovů, z nichž 74 je obydlených. K Dánsku se řadí také Faerské ostrovy a Grónsko, jež se do tohoto politického uspořádání začlenily už v 18. století. Díky historickým a kulturním odlišnostem si však oba regiony zachovaly v mnoha oblastech jistá specifika: Faerské ostrovy mají vlastní správu od roku 1948, Grónsko od roku 1979, přičemž v jeho případě došlo k dalšímu zákonnému posunu samostatnosti ještě v roce 2009.
Na Faerských ostrovech žije asi 50 700 lidí, v Grónsku zhruba 57 700, zatímco vlastní Dánsko má 5,6 milionu obyvatel. Pokud jde ovšem o rozlohu, Faerské ostrovy jsou s 1 393 km² jen zhruba třikrát větší než Praha, „mateřská“ země pokrývá 43 094 km², nicméně Grónsko jako největší ostrov světa dělá se svými 2 166 086 km² z Dánského království 12. největší stát na Zemi, jenž předčí i Mexiko či Mongolsko.
Stručné dějiny
Území dnešního Dánska lidé osídlili už v době prehistorické. Dějiny jednotné geografické oblasti s populací severského kmene Dánů, jenž na místo migroval z jižního Švédska, se však začaly psát zhruba kolem roku 500.
Nejstarší královský rod
První království tam vytvořili vikingští vladaři Gorm a Harald Modrozubý na konci 9. a v 10. století. Až k těmto prvním známým králům může svou rodovou linii vysledovat současná panovnice Markéta II., a dánská monarchie je tak nejstarším panovnickým rodem Evropy.
Mezi roky 1397 a 1523 zůstávalo Dánsko sjednoceno s Norskem a Švédskem v tzv. Kalmarské unii, kterou spojovala právě osoba dánského vladaře. V 16. století se zemí prohnala reformace a byla ustavena Dánská národní církev v čele s králem. V třicetileté válce (1618–1648) utrpělo království několik porážek, během napoleonských válek pak Británie dvakrát ovládla Kodaň a Dánsko přišlo o Norsko (1814).
Ve víru válek
Podrželo si však staré norské kolonie Faerské ostrovy, Grónsko a Island, který poté získal samostatnost roku 1944. Po tzv. dánsko-německé válce (1864), v níž nad zemí zvítězilo Prusko ve spojenectví s Rakouskem, ztratilo Dánsko také Šlesvické království, ale po referendu v roce 1920 k němu bylo opět připojeno Severní Šlesvicko. V první světové válce zůstala země neutrální a tentýž postoj si hodlala zachovat ve druhém světovém konfliktu. V dubnu 1940 ji ovšem obsadili nacisté a osvobození se dočkala až v roce 1945.
V roce 1973 se Dánsko začlenilo do EHS. Faerské ostrovy a Grónsko – které jsou dnes autonomními státy, ale společně s „mateřskou“ zemí tvoří Dánské království – odmítly členství kvůli zákonům omezujícím rybolov.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: zhruba 5,6 milionu, podobně jako Slovensko; očekávaná doba dožití: 79,4 roku; prům. počet dětí: 1,73 na ženu; věková struktura: 16,41 % dětí do 15 let, 19,23 % obyv. starších 65 let, 50 % obyv. starších 42 let; městské obyv.: 88 %; etnické složení: bezmála 90 % populace jsou etničtí Dánové, dále v zemi žijí jiní Skandinávci, Inuité, lidé z Faerských ostrovů, Turci, Poláci, Syřané, Němci a Iráčané; náboženství: Dánská národní církev (luteráni) 76 %, muslimové 4 %, ostatní 20 %; jazyky: oficiálním jazykem je dánština; obyv. pod hranicí chudoby: 13,4 %.
Politika
Typ vlády: konstituční monarchie; samostatnost: podle tradice od roku 965, v červnu 1849 se království změnilo v parlamentní konstituční monarchii; hlava státu: královna Markéta II. (od 14. 1. 1972); šéf vlády: premiér Lars Lokke Rasmussen (od 28. 6. 2015); volby: monarchie je dědičná; po parlamentních volbách monarcha obvykle jmenuje premiérem lídra vítězné strany.
Ekonomika
HDP na hlavu: 48 000 USD (odhad z r. 2016; ČR – 33 200 USD); měna: dánská koruna (DKK), 1 USD = cca 6,2 DKK, 1 DKK = cca 3,5 CZK.
Geografie
Rozloha: 43 094 km², tedy zhruba stejně jako Švýcarsko; hranice: 140 km (pouze s Německem); délka pobřeží: 7 314 km; charakter území: ploché nebo jen mírně zvlněné nížiny; podnebí: mírné, vlhké a s vysokou oblačností, mírné větrné zimy a chladná léta; min. noční / max. denní teploty (°C) v Kodani: leden–březen −3 až 1 / 2–7, duben–červen 1–12/7–21, červenec–září 9–14/15–22, říjen–prosinec 0–9/4–15; nejnižší a nejvyšší bod: Lammefjord (−7 m) / Mollehoj – Ejer Bavnehoj (171 m).