Dagestán: Chudá země hor a nejvěrnější z kavkazských republik
Na západních březích Kaspického jezera se rozkládá třímilionový Dagestán, nejjižnější ruská republika, která patří k nejchudším regionům federace. Ačkoliv se v minulosti jednalo o klíčový obchodní uzel severního Kavkazu, dnes z někdejší prosperity nezbylo nic
Současná podoba vlajky byla přijata v únoru 1994 poté, co se z někdejší Dagestánské autonomní sovětské socialistické republiky v rámci bývalého SSSR oficiálně stala Dagestánská republika, coby součást nově ustavené Ruské federace. Barvy horizontální trikolory jednoznačně odkazují k národním symbolům: Zelená představuje islám, modrá reprezentuje vodní plochu v podobě Kaspického moře a červená tradičně znázorňuje odvahu a věrnost. Modrý pruh byl původně o něco světlejší, zatímco současný odstín je výsledkem modifikace návrhu z roku 2003.
Když se britská stanice BBC počátkem loňského dubna pokusila „vystopovat“ identitu ruských vojáků padlých na Ukrajině, vyšel Dagestán ze statistiky zdaleka nejhůř: Z 1 083 mužů, jejichž pohřby se díky sociálním sítím podařilo dohledat, bylo Dagestánců 93 – zhruba dvojnásobek oproti ztrátám potvrzeným mezi vojáky z jiných, podobně chudých regionů, jako jsou Burjatsko, Orenburská oblast nebo Baškirie.
Nešlo však o žádné překvapení, nýbrž o pouhé podložení „starých pravd“ novými daty. Armáda představuje pro mladé muže z těchto míst mnohdy jediný způsob, jak uniknout ničivé chudobě. Ve vojsku Ruské federace tak tvoří mnohem větší část, než by jim čistě proporčně měla náležet. Kvůli muslimskému vyznání a sklonům vykládat si rozkazy po svém však Dagestánce obvykle povýšení nečeká a slouží na základních, nejhůř placených pozicích.
Nejvěrnější republika
Dagestán znamená v překladu „země hor“ a region dělá svému jménu čest. Obdělávat lze pouze 15 % místní půdy a nijak zázračný výkon nepodává ani tamní strojírenský či chemický průmysl. Lokální hrubý domácí produkt dosahuje pouhé třetiny celostátního průměru a srovnávat se může například s Kosovem, které má ovšem poloviční populaci. Hospodářství ovládají rodinné či zločinecké klany, jež nechává centrální vláda v Moskvě obvykle na pokoji výměnou za klid a stabilitu. Pro ekonomiku federace je důležitá zejména dagestánská železniční síť, zajišťující přístup ke kaspickým přístavům.
Historicky vzato patří Dagestán mezi nejvíce loajální kavkazské republiky a na rozdíl od sousedního Čečenska se nikdy v moderních dějinách nepokusil získat nezávislost. Přesto se tam projevují separatistické snahy, které potlačuje velmi silný bezpečnostní aparát. Asi před deseti lety zasáhla zemi vlna nepokojů a teroristických útoků, situaci se však podařilo ustálit a dnes ji připomínají už jen hustě rozmístěná policejní stanoviště. Běžnou kriminalitu se ovšem zvládat nedaří a k únosům či přepadením dochází běžně. Deklarovaný cíl místní vlády – přitáhnout turisty k vyhlášeným minerálním pramenům – tak zůstává jen zbožným přáním.
Na pestré paletě
V minulosti se místní obyvatelstvo, členěné kavkazskými masivy do uzavřených komunit, téměř nemísilo. Dnešní Dagestán tak představuje jednu z demograficky nejpestřejších oblastí v Rusku: Na ploše odpovídající rozloze Slovenska žije třicet etnik, hovořících stejným počtem jazyků – přičemž třináct z nich má zároveň úřední status. V oficiálním i běžném styku však nejčastěji zaznívá ruština.
Co ztrácí Dagestán na ekonomice, to dohání na poli historických a přírodních krás. Láká na řadu masivních horských pevností na pozadí impozantních kavkazských štítů, ale nabízí i jednu opravdovou kuriozitu: V roce 1978 nechala vláda SSSR do jižní republiky přemístit ohromný ekranoplán třídy Lun, zkonstruovaný původně k ničení letadlových lodí. Stroj na pomezí letadla a plavidla vybavený raketami ovšem zamýšlenému účelu nikdy nesloužil. Před třemi lety byl nakonec zachráněn před rezivěním a přesunul se do muzea v Derbentu.
Vesnice duchů
Po svazích kavkazských štítů jsou roztroušeny stovky osad zvaných auly, které zároveň patří mezi nejvýš položené obce v Evropě. Většina z nich však dnes zeje prázdnotou: Například Gamsutl náleží mezi nejstarší dagestánská osídlení vůbec a lidé tam žili již před pěti tisíci lety. V minulosti vesnice skýtala domov třem tisícovkám obyvatel, fungovaly tam obchody, pošta, a dokonce i nemocnice. Ve druhé polovině minulého století se ovšem začala populace strmě zmenšovat a v roce 1970 už čítala jen 200 starousedlíků. Před dvaceti lety jich úřady evidovaly pouhých sedmnáct a poslední zemřel v roce 2015.
Stručné dějiny
Území dnešního Dagestánu lidé osídlili už v době kamenné a například město Derbent založené kolem 3. tisíciletí př. n. l. drží z hlediska stáří v Rusku primát. Vyrostlo na strategickém místě a ve středověku tvořilo důležitý obchodní uzel na hedvábné stezce.
Velká dagestánská zeď
V průběhu raného středověku se v oblasti střídaly různé kočovné kmeny a začleňovaly ji pod svou správu. Největší stopu však po sobě zanechali Peršané, kteří se regionu zmocnili po rozpadu Chazarské říše: Zhruba v 6. století vybudovali v Derbentu obří citadelu, na niž navazovala asi čtyřicet kilometrů dlouhá obranná zeď, táhnoucí se od moře do hor.
Tou dobou už v místech postupně rostl muslimský vliv a definitivně převládl, když o století později dobyli oblast Arabové, následovaní seldžuckými Turky. Do konce 18. století se pak dnešní Dagestán ocital převážně v hledáčku nájezdníků z východu, nejprve Avarů a poté Mongolů.
Vzpoura proti Rusku
S úpadkem Zlaté hordy však projevila zájem sousední Osmanská říše a nakonec i Rusko. Z bojů vzešlo vítězně a roku 1813 připojilo Dagestán ke svému území. Neobešlo se to ovšem bez protestů místních obyvatel, jejichž tváří se stal v 19. století tamní rodák imám Šamil.
Náboženský a politický vůdce vedl opakovaná protiruská povstání, která se podařilo definitivně potlačit teprve v roce 1859. Tehdy také již narůstal hospodářský význam Dagestánu: Roku 1861 například započala stavba důležitého přístavu v dnešní metropoli Machačkale, která v současnosti náleží k nejrychleji rostoucím ruským městům.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 3,1 milionu
- očekávaná doba dožití: 78,7 roku
- prům. počet dětí: 1,9 na ženu
- věková struktura: 18 % obyvatelstva do 14 let, 16 % obyvatelstva nad 65 let
- městské obyvatelstvo: Machačkala má 600 tisíc obyvatel
- náboženství: 83 % islám, 9 % ostatní, 3 % křesťanství, 3 % bez vyznání, 2 % kavkazská lidová vyznání
- oficiální jazyk: ruština a 13 dalších místních jazyků
- gramotnost: 99 %
- obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 16 %
Politika
- státní zřízení: ruská republika
- prezident: Sergej Melikov
- volby: prezident republiky se volí na pět let
Ekonomika
- HDP na hlavu: 3 230 dolarů, odhad z roku 2018; Česko – 22 762 dolarů
- měna: rubl, s kurzem 100 : 26,80 Kč (2023).
Geografie
- rozloha: 50 270 km², asi jako Slovensko
- charakter území: severní polovinu tvoří nížinaté stepi, na jihu se tyčí štíty Kavkazu
- podnebí: kontinentální, s horkými a suchými léty a s chladnými zimami, zvláště v horách
- min. noční / max. denní teploty v Machačkale (°C): leden–březen 0/8, duben–červen 7/25, červenec–září 18/28, říjen–prosinec 2/17
- nejvyšší bod: Bazardüzü, 4 470 m n. m.