Mlhoviny představují obecně vesmírné útvary tvořené převážně plynem a prachem. Tento materiál sám o sobě nezáří – tedy přinejmenším ve viditelné oblasti spektra. Obvykle jde o chladné objekty, které lze pozorovat v infračerveném spektru. Situace se však změní, je-li nablízku hvězda, nebo dokonce kupa hvězd. Prach v mlhovině pak buď rozptyluje záření stálic (mlhoviny reflexní), nebo blízké hvězdy ohřejí mlhovinný plyn a přinutí jej zářit (mlhoviny emisní).
Rozlehlé mlhoviny účinně stíní záření stálic, jež se z pohledu pozorovatele nacházejí „za nimi“. Takové mlhoviny si snadno všimnete, neboť na hvězdném pozadí vytváří tmavou strukturu – proto si zmíněné objekty vysloužily přívlastek „temné“. Temné mlhoviny jsou patrné zejména proti hustým hvězdným polím, například proti pásu Mléčné dráhy. V létě i nezkušený pozorovatel zaregistruje, že se naše Galaxie v souhvězdí Labutě dělí na dva pásy. Astronomové tento útvar označují jako Velkou trhlinu: Její fyzikální podstatou přitom není opravdové roztržení Mléčné dráhy, ale právě prach v temných mlhovinách před hvězdným pozadím.
