Ve Sluneční soustavě existuje nepředstavitelné množství nejrůznějších tělísek meziplanetární hmoty – od planetek se stokilometrovými rozměry po mikroskopická zrnka prachu. Větší tělesa nevyplňují náš systém rovnoměrně, ale nalezneme je ve vyšších počtech v místech, kde je omezeně ruší gravitační působení ostatních objektů. Vyplňují tedy například mezeru mezi Marsem a Jupiterem.
Řekové a Trójané
Gravitační zákony však dovolují i jiné rovnovážné pozice: Nejčastěji mluvíme o tzv. libračních bodech, v nichž je nulová výslednice gravitačních sil Slunce, planety a odstředivé síly působící na planetku. V soustavě planeta–Slunce existuje obecně pět libračních bodů, přičemž jen ve dvou se tělísko udrží dlouhodobě: Nacházejí se na orbitě planety, vždy 60° před ní a za ní, a objekty zachycené v těchto oblastech označujeme obecným pojmem „trójané“.
TIP: Co jsou a kde se nachází Lagrangeovy librační body?
Nejdéle známí a zřejmě i nejpočetnější jsou trójané u Jupitera, které ještě terminologicky dělíme na Řeky (před planetou) a Trójany (za ní). Dnes známe víc než šest tisíc těchto těles, ale očekává se, že jich bude přes milion.
Detekovali jsme i sedm trójanů u Marsu, třináct u Neptunu a jednoho u Země. Podle astrofyziků patří trojanská tělesa, zejména ta u Jupitera, mezi nejstarší objekty ve Sluneční soustavě a nesou stopy vlastností látky, z níž se před pěti miliardami let zformovala všechna tělesa našeho systému.
