Chvála ruční práci: Pletené výrobky zažívaly boom ve středověku a renesanci
Pletení na prstech je prastará textilní technika, která se vyskytuje napříč celým světem. Není známo, kdy a kde se jí lidé poprvé naučili, ale pravděpodobně hned poté, co zjistili, jak spojit vlákna v niť. K výrobě totiž nepotřebovali žádné další nástroje
V Evropě bylo pletení na prstech obzvlášť rozšířené v období středověku a renesance, kdy se tak zhotovovaly prýmky a tkanice. Profesionálně se jejich výrobě věnovali specializovaní řemeslníci, kteří se u nás nazývali prýmkaři a tkaničkáři nebo také tkaničníci. Dále je vyráběly ženy v rámci domácích prací a jejich případným prodejem mohly přilepšovat rodinnému rozpočtu. Tkanice a prýmky se také vyráběly v ženských klášterech.
Jednoduché a praktické
Oproti ostatním textilním řemeslům je pletení na prstech velice jednoduché, objede se navíc bez nástrojů. Proto se také prýmkaři a tkaničkáři těšili menší vážnosti než například tkalci. K výrobě prýmků se ve středověku užívalo převážně nebarvených lněných nití, dále potom barvených vlněných a hedvábných. Pletením na prstech se zhotovovaly ploché prýmky a kulaté nebo hranaté tkanice. Prýmky se našívaly jako zakončení na lem oděvu, aby zpevnily jeho okraj. Kromě jejich praktického využití tak našly uplatnění i jako ozdoba. Tkanice se zase používaly ke spínání oděvu. V takovém případě bývaly opatřeny kovovým nákončím, aby se při šněrování snáze provlékaly očky.
TIP: Vůně čerstvého pečiva: Pekařina byla ve středověku zlatým řemeslem
V základu můžeme při pletení na prstech postupovat dvěma metodami. Nitě se buď na jednom konci svážou k sobě, připevní se k pevnému bodu a potom se jednoduše splétají, nebo se každá niť sváže konci k sobě tak, aby tvořila smyčku, která se v místě uzlíku sváže s ostatními nitěmi, a opět přichytí k pevnému bodu. Za volné konce smyčky se potom zaháknou prsty, které přebírají smyčky mezi levou a pravou rukou, čímž vytváří požadovaný vzor.
