Chlupatí a opeření hrdinové: Zvířecí medaile za statečnost
Do vojenských konfliktů jsou zapojovány i němé tváře. Těm výjimečným pak právem náleží cena za statečnost – Medaile Marie Dickinové. Jedním z oceněných je i německý ovčák Antis, jehož příběh je úzce spjatý s Československem
Slyšeli jste už o pomníku padlých koní? Ten má připomínat nejen zvířata, která zaplatila životem jezdeckou srážku u Střezetic, ale také fakt, že válka není jen a pouze záležitostí lidí. Do vojenských konfliktů jsou zapojovány i němé tváře a některé prokážou zcela nevšední talent a odvahu. Těm pak plným právem náleží ocenění.
Touto cenou je medaile za zvířecí statečnost, která někdy bývá označována jako Dickinova medaile. Název však vznikl chybným překladem a do obecného povědomí se dostal díky závěrečnému textu ve filmu Valiant, který pojednává o udatném holubím vojákovi. Ve skutečnosti byla autorkou ocenění Maria Dickinová v roce 1943, takže by se správně mělo hovořit o medaili Marie Dickinové.
Udělovaná plaketa je z bronzu, po obvodu ji zdobí dekor vavřínových listů a nese nápis: „Za statečnost – my také sloužíme.“ Cenu již získalo již 34 psů, 32 holubů, 4 koně a také kocour Simon. Osud jednoho z oceněných je navíc výrazně spjatý s dějinami Československa.
Čtyřnohý bojovník proti nacismu
Příběh nevšedního hrdiny se začal psát 12. února roku 1940 v opuštěné vesnici Beinheim. Právě sem totiž dorazil sestřelený pilot Václav Bozděch a zde také našel opuštěné a vyhladovělé štěňátko německého ovčáka. Pejsek s ním absolvoval náročný přesun přes bojovou linii, a když oba šťastně dosáhli svého cíle, vyvstala otázka, jak ho pojmenovat. Vojáci dospěli k názoru, že by se tvoreček měl jmenovat nějak roztomile, například A.N.T. 40 podle sovětského bombardovacího letounu. Jméno se však neujalo a tak pejskovi zůstalo jméno Antis.
Bozděch bral Antise na všechny lety a ten si létání zamiloval. Když však byla Francie poražena, bojovníci už nebyli potřeba a Václav a Antis se chtěli přesunout do Británie. Jejich cesta na ostrovy však byla velmi složitá. Nejprve je nad Mallorcou sestřelili Italové, ale nepřátelské zajetí trvalo jen jeden den, protože hned nato bylo italské plavidlo potopeno britskou válečnou lodí. Oba kamarádi tak byli zachráněni a skutečně se dostali do vytoužené Anglie, kde se Antis stal příslušníkem československé armády.
Čtyřnohý hrdina se stal miláčkem celé jednotky a v říjnu zachránil u Liverpoolu pět lidských životů a osobně vyhrabal z trosek domu živé miminko. Pak už byl právoplatným příslušníkem letectva a vojenský krejčí pro něj dokonce ušil speciální kyslíkovou masku. Během své služby byl ještě dvakrát zraněn, z toho podruhé těžce.
Pohřeb se všemi poctami
Antis sloužil s Bozděchem až do konce války. Nadporučík se poté vrátil do Československa, kde se Antis setkal s Janem Masarykem, jenž byl kmotrem Václavova syna. V roce 1948 byl však Bozděch označen za sluhu západního imperialismu, a oba přátelé proto utekli zpět do Velké Británie a zase nastoupili do řad Královského letectva. Psí bojovník zde pokojně stárnul, ale poslední měsíce života už velmi trpěl. Jeho život proto ukončila ruka veterináře a pohřben byl se všemi vojenskými poctami na Ilfordově zvířecím hřbitově. Jeho pán ho přežil o 27 let, ale nikdy si už jiného psa nepořídil.
Antisovi mimořádné kvality neunikly pozornosti několika významných představitelů Královského letectva a i díky jejich podpoře mu byla v roce 1945 udělena medaile za zvířecí statečnost. Ve zdůvodnění také stálo:
„Za vynikající odvahu, oddanost a záchranu lidských životů při službě v Anglii a dalších místech, kde působilo Královské letectvo a letectvo Francie v zahraničí v letech 1940–1945.“
