Chlebový Babinský: Soška, která vznikla ve vězení, je nyní atrakcí v Kynžvartu

Václav Babinský se narodil 20. srpna 1796 v Pokraticích. Byl to chytrý chlapec, pár let studoval i na litoměřickém gymnáziu. Jenže potom školu opustil a vyučil se u svého otce zahradníkem. V devatenácti letech nastoupil coby voják k dělostřelcům. Po osmi letech zběhl – a vzal s sebou i plukovní pokladnu. 

Obrácený loupežník a pražská senzace

Shromáždí bandu, krade a loupí. I když ho policie dopadne, dokázat se mu nedá nic. Navíc jim často unikne – vylomí mříž, skočí z velké výšky a je pryč! Jediné místo, odkud neunikl, byl brněnský Špilberk, kam se dostal v roce 1840. Vyfasuje 20 let žaláře! Zpočátku má spoutané ruce i nohy. Šlo o dobu tak krušnou, že i těsně před smrtí na ni vzpomínal se slzami v očích. Vlivem útrap se postupně obrací k víře a ošetřuje nemocné spoluvězně.

TIP: Nomen omen: Když v Rakousku-Uhersku řádil Johann Georg Grasel

Vraťme se ale do roku 1832. Tehdy Babinský sedí ve vazbě v Praze. Na cele pobývá s Johannem Láskou, který je nejen loupežníkem, ale také schopným portrétistou. Jako materiál pro svou práci si vybírá… rozžvýkaný chleba. Z něj vyrobí i přesnou podobu svého spoluvězně.

Spisovatel a novinář Josef Václav Frič o ní ve svých pamětech píše: „Z chleba uhnětený, živými barvami pomalovaný, na rukou i nohou těžkými řetězy spoutaný veritábl Babinský, známý tehdy lupič, nalézal se na Novoměstské radnici ve vyšetřovací vazbě. Zajímavo bylo, že ta figurka byla od něho samého dle jeho podobenství věrně zhotovena, nescházela při tom ani tabatěrka mu povolená, ani kulatá čapka, jíž se pokrýval, ani tmavomodrý kapesní šátek.“ 

Chlebový Babinský umístěný v Praze ve škrobařském krámku na Můstku se stává velkou senzací. Píše o ní v jednom ze svých fejetonů i Jan Neruda, který také popisuje, že hnětení figurek z chleba patřilo k oblíbeným vězeňským zábavám: „Svoji denní porci chleba rozdělí ve dvé dílů. Menší z nich sní, druhý díl pečlivě po částech rozžvýká v ústech v ohavnou, slinami prosycenou kaši, kterou pak dlouho roztírá v dlani na zápěstí druhé ruky. Tak dlouho, až z beztvaré kaše je jemná a vláčná hmota, vhodná k modelování.“

Babinského návrat

Václav Babinský je ale ve vazbě dlouho. Déle, než veřejnost baví. I jeho figurka za pár měsíců přestává být zajímavá. V roce 1835 ji získá mezi své oblíbené kuriozity Klemens Wenzel von Metternich. Nejprve se jí chlubí ve Vídni, po čase ji přestěhuje na zámek v Kynžvartu. A právě zde ji můžeme obdivovat dodnes.