Chile: Ostrov uprostřed kontinentu
V 70. letech minulého století bylo Chile na počátku velkých změn. V letech chaosu a porušování lidských práv by si ale jen málokdo pomyslel, že se země během dalších desetiletí stane vzorem bezpečnosti a uvážlivých změn
Hvězda na chilské vlajce představuje symbolický orientační bod na cestě za pokrokem a ctí. Modrá zastupuje nebe a oceán, bílá sněhem pokryté Andy a červená krev prolitou při cestě za svobodou
V září 1973 se moci v Chile ujala vojenská junta v čele s generálem Augusto Pinochetem. V letech, která následovala po převratu, docházelo k rozsáhlému porušování lidských práv. Podle dostupných údajů (Rettigovy a Valechovy zprávy) bylo v tomto období protiprávně zabito přinejmenším 2 115 lidí. Více než desetinásobek tohoto čísla (27 265), včetně 88 dětí mladších než 12 let, bylo vojenským režimem mučeno.
Ten, který rozděluje stát
Na konci 80. let minulého století začala vláda pomalu povolovat otěže – byla stanovena větší svoboda shromažďování, projevu a vzniku spolků. Byly povoleny odbory a politická činnost a ekonomická síla státu jednoznačně rostla. Ani tak ale nebyl Pinochet znovu zvolen a roku 1988 odešel do ústraní. V roce 1998 byl během pobytu v Anglii zatčen a byl na něj vydán zatykač. Později se vrátil do Chile, kde do smrti přebýval v domácím vězení.
Po Pinochetově odchodu se v čele státu vystřídalo dalších pět prezidentů včetně Michele Bacheletové, která byla mezi roky 2006 a 2010 první chilskou prezidentkou. I přes to a přes více než dvacetiletou časovou mezeru je osoba generála Pinocheta dodnes předmětem vášnivých sporů mezi běžnými občany a s trochou nadsázky se dá říci, že stále rozděluje zemi na jeho vášnivé příznivce a zavilé odpůrce.
Vlny minulosti a současnosti
Chile je multietnická společnost, a proto lidé označení „Chilan“ vnímají především jako punc státní příslušnosti a ne jako národnost. Velká část zdejších obyvatel má evropské kořeny, s ohledem na historii země jde logicky především o potomky Španělů. Menší komunity pak pocházejí z Německa, Itálie, Irska, Francie, Británie, Švýcarska a Chorvatska. Podle posledního sčítání lidu v roce 2002 se jen 4,6 % obyvatel považovalo za potomky původních indiánů. Za tuto pestrou etnickou a národnostní skladbu Chile vděčí rušné minulosti, ale to neznamená, že by se příliv lidí z jiných zemí zastavil. V nedávné minulosti se země stala vyhledávanou destinací pro emigranty z Argentiny, Peru a Bolívie.
Ostrov v oceánu i na pevnině
Ekonomika Chile je z nezanedbatelné míry závislá na rozvinutém turistickém ruchu. Ročně zemi navštíví dva miliony turistů, což je samozřejmě nejen výsledek bezpečného prostředí, ale také mnoha přírodních a kulturních atrakcí. Z mnoha se sluší jmenovat aspoň jezera náhorní plošiny Altipláno, město San Pedro de Atacama s mnoha pozůstatky incké architektury, fascinující ledovcové útvary Národního parku Torres del Paine, přístav Valparaíso nebo množství lyžařských resortů. Turistickou destinací prvořadého významu jsou pak Velikonoční ostrovy, které sice leží daleko v Tichém oceánu, ale jsou rovněž součástí Chile.
Atraktivita Velikonočních ostrovů pro turisty z celého světa by mohla být symbolickým obrazem celé země. Rozumná a bezmála třicet let konzistentní politika udělala z Chile ostrov demokracie a stability, který má dlouhodobý kredit spolehlivosti a bezpečí.
Osoba generála Pinocheta stále rozděluje zemi na jeho vášnivé příznivce a zavilé odpůrce
Víte, že?
Češi a Chile
I do Chile, podobně jako do dalších amerických zemí, se vydali někteří Češi kolonizovat zdejší území, ve srovnání s Argentinou či Brazílií, ale jejich komunity nebyly příliš velké. Odhaduje se, že za posledních 200 let se celkem usadilo na chilském území kolem 2 000 osob českého původu. V roce 2002 žilo v Chile zhruba 300 rodin s českými předky. Mnoho lidí s českými kořeny je činných v kulturním, politickém i ekonomickém životě země.
Stručné dějiny
První osadníci se v úrodných údolích a pobřežních oblastech dnešního Chile objevili už asi před 10 000 let. Známá historie zdejšího regionu se ale počítá až od doby, kdy do severních částí vstoupili Inkové s úmyslem rozšířit území své říše. Místní indiáni Mapučové (Španělé jim později říkali Araukáni) Inkům navzdory neexistenci státní správy dlouho úspěšně vzdorovali. Na konci 15. století byla po bitvě u Maule definitivně určena hranice mezi říší Inků a územím Mapučů právě tokem řeky Maule.
Šestnácté století přiválo k břehům Jižní Ameriky španělské objevitele. Roku 1532 Francisco Pizzaro a jeho 200 vojáků dobyli Inckou říši a už v roce 1540 Španělé začali s dobýváním Chile. V únoru následujícího roku bylo založeno město Santiago a Chile se stalo součástí Španělska. V roce 1542 vzniklo Peruánské vicekrálovství, které sjednotilo všechna jihoamerická teritoria ovládaná evropskou mocností. Mapučové se ovšem před Španěly nesklonili a stálý odpor vyvrcholil v mohutných povstáních let 1553, 1598 a 1655. Indiáni při nich vždy získali zpět další území. Navzdory tomu bylo Chile díky izolovanosti horami na jedné a oceánem na druhé straně jednou z nejsoudržnějších kolonií Španělské Ameriky.
Na začátku 19. století uzurpoval španělský trůn Napoleonův bratr Josef a zámořské kolonie vytušily příležitost vymanit se z podřízeného postavení. V Chile byla nejprve v září 1810 vyhlášena autonomní republika v rámci španělské monarchie, ale velmi brzy ji následovalo hnutí za naprosté osamostatnění. Dne 12. února 1818 bylo Chile prohlášeno za nezávislou republiku. Dalším nesmírně významnou událostí bylo pro Chile vítězství války s Peru a Bolívií (1879–83), jejímž přímým důsledkem bylo přičlenění velkého severního území. Chile se tak zvětšilo asi o třetinu a Bolívie přišla o přístup k oceánu. Pro Chile ve 20. století byla zásadní především vláda Augusto Pinocheta.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: cca 17,2 milionu
Očekávaná doba dožití: 77,53 let
Prům. počet dětí: 1,9 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 7,52 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 23,2 % děti do 15 let, 67,8 % obyv. ve věku 15 až 64 let, jen 9,1 % obyv. je starších více než 65 let; 50 % Chilanů je mladších než 31,7 roku
Obyvatelé měst: 88 %
Etnické složení: běloši a míšenci bělochů a indiánů 95,4 %, indiáni Mapučové 4 %, příslušníci ostatních původních národností 0,6 %
Jazyky: úředním jazykem je španělština, dále se používá jazyk mapudungun, němčina a angličtina
Náboženství: římsko-katolická církev 70 %, evangelíci 15,1 %, Svědkové Jehovovi 1,1 %, jiná křesťanská náboženství 1 %, ostatní 4,6 %, bez vyznání 8,3 %
Nezaměstnanost: cca 9,6 %
Gramotnost: 95,7 %
Politika
Typ vlády: republika
Samostatnost: od 18. září 1810 (dříve španělská kolonie)
Hlava státu: prezident Sebastian Pinera Echenique (od 11. března 2010) – prezident je jak hlavou státu, tak šéfem vlády, kterou sám jmenuje
Volby: prezident je volen všelidovým hlasováním na čtyřleté období; další volby se mají konat v prosinci 2013
Ekonomika
HDP na hlavu: 18 700 USD (odhad 2012)
Měna: chilské peso, 100 CLP - cca 3,90 Kč
Vývoz: měď, ovoce, produkty z ryb, papír a papírová drť, chemikálie, víno
Dovoz: ropa a ropné produkty, chemikálie, elektronická a telekomunikační zařízení, průmyslové stroje, automobily, zemní plyn
Hlavní obchodní partneři: USA, Čína, Argentina, Brazílie, Japonsko, Jižní Korea, Mexiko
Geografie
Rozloha: 756 102 km2, o málo menší než Turecko nebo Pákistán, větší než Afghánistán či Francie
Hranice: 6 339 km, z toho s Argentinou 5 308 km, s Bolívií 860 km, s Peru 171 km Délka pobřeží: 6 435 km
Podnebí: mírné; pouštní na severu; kontinentální v centrálních oblastech; studené a vlhké na jihu
Průměrné měsíční teploty v Santiagu (°C): leden–březen 17–21, duben–červen 8–15, červenec–září 8–13, říjen–prosinec 15–20
Průměrné měsíční srážky v Santigu (mm): leden–březen 0–20, duben–červen 20–80, červenec–září 30–75, říjen–prosinec 0–20
Nejnižší a nejvyšší bod: Tichý oceán 0 m / Nevado Ojos del Salado 6 880 m