Chicagská hvězda Al Capone: Vydělal obrovské peníze a stal se vládcem mafie

Newyorčan, který přesídlil do Chicaga, aby si zločineckou činností podmanil Ameriku. Úspěšný obchodník se starým nábytkem, jenž ze svého rozdával chudým a potřebným. Brutální gangster, pro kterého bylo hračkou prostřelit rivalovi hlavu nebo ho podříznout jak ovci. Chápavý člověk, který dokázal na oslavu narození potomka i přes zákaz dodat vždy alespoň kapku whisky. Alphons Capone si rozhodně nemohl stěžovat na to, že by byl pro Američany muž jen jedné tváře.

Někteří těžili z jeho kšeftů, jiní na ně doplatili. Po éře nejznámějšího mafiána v dějinách Spojených států každopádně zůstaly stovky mrtvých. Jak to všechno začalo?

Dítě zločinu

Gangster, jehož jméno se stalo synonymem pro organizovaný zločin, se narodil poslední rok devatenáctého století v New Yorku v rodině chudého přistěhovalce z Neapole. Byl čtvrtým synem v pořadí, nicméně měřeno problémy, které své rodině nadělal, byl bezkonkurenčně první.

Pětiletý Alphonse Gabriel Capone (vpravo) se svým starším bratrem. (foto: Wikimedia Commons, CC0) 

Málo zvladatelný byl už od mládí. Poté, co ho ve čtrnácti letech vyhodili ze školy, protože zbil učitelku, se dostal do několika brooklynských pouličních gangů. Jako zloděj alkoholu a cigaret i účastník bitek se osvědčil a vládci podsvětí si ho brzy všimli. Když v roce 1919 přesídlil do Chicaga, měl za sebou už dvě vraždy.

Ve „městě zaslíbeném zločinu“ se jeho průvodcem stal Johnny Torrio, král sítě heren, sázkových kanceláří, barů a nevěstinců a hlavně mocný mafiánský boss. Al Capone se rychle učil, až se nakonec v roce 1925 stal faktickým vládcem nejsilnějšího chicagského gangu. Nejvíce těžil z prohibice, když dovedně pašoval alkoholické nápoje z Irska přes Kanadu a po Michiganském jezeře do Chicaga. Vydělával miliony dolarů.

Zločinec č. 1

Několik let si žil jako v ráji. Když už konečně americké federální i chicagské úřady pochopily, že zrušením prohibice a přísným zdaněním všech byznysů podsvětí udělají gangům čáru přes rozpočet, měl vystaráno. Užíval si v Miami jižního sluníčka a příjemných vln vlídného Floridského průlivu, kde se snoubí teplé vody Karibiku se svěžími proudy Atlantiku.

Správně vytušil, že se zřejmě na scéně brzy objeví nové osobnosti, asi přímo z Washingtonu, u kterých nebylo jisté, zda se nechají podplatit. Přesto se nedal znervóznit. Ani se příliš nezabýval signály o snahách některých lidí řešit „chicagský případ“ rychle a tvrdě, které mu jeho hlavní účetní Jack Guzik, přezdívaný Zamaštený palec, neustále vysílal důvěrnými kanály. Dokonce mávl lhostejně rukou nad zprávou, že se kdosi z Washingtonu pokouší projít účty jeho společníka - bratra Ralpha. Na Floridě se tehdy zabýval jinými myšlenkami. Organizoval jeden z nejstrašnějších a nejrafinovanějších zločinů v historii Ameriky.

Caponeho noční můra se jmenovala George Moran. Poslední žijící muž z jeho největších rivalů. Al Capone se původně domníval, že se mu podaří relativně po dobrém zažehnat riziko, že bude torzo původně silného Moranova gangu ohrožovat jeho zájmy nebo dokonce jeho osobní bezpečnost. Zjistil ale, že se ho Moran, rozdrážděný Caponovými úspěchy v Chicagu, pokouší zabít.

Sám Capone přežil několik pokusů o atentát, mnoho z jeho předních spolupracovníků takové štěstí nemělo. Nejvíce jím otřásl útok, při němž dva muži rozstříleli telefonní budku v hotelu na Rush Street, ve které zrovna volal jeho nejbližší člověk Jack McGurn řečený Samopal. McGurn tehdy přežil a ještě stačil zahlédnout oba prchající střelce. Poznal v nich bratry Peteho a Franka Gusenbergovy, střelce z Moranova gangu. Víc už Al Capone nepotřeboval vědět.

To Chicago nezažilo 

Al Capone se rozhodl, že Moran musí jednou provždy zmizet. Ale jak tomu irsko-polskému „parchantovi z Minnesoty“ zlomit vaz tak, aby z toho nevznikla nová válka gangů, kterou si Al Capone přál ze všeho nejméně? Nad tím přemýšlel ve dne v noci. 

Konečně dostal nápad na konečné zúčtování s Moranem. Z Chicaga si na Floridu nechal přivézt Jacka Samopala McGurna. Vlastní bojový plán operace, která pak vstoupila do dějin Chicaga jako nejsurovější masová vražda, se zrodil právě z porady u moře. Jejím cílem byla likvidace George Morana takovým způsobem, aby na Caponeho organizaci a zejména na samotného vládce podsvětí nepadl ani stín podezření. Velký šéf se zavázal celou akci zaplatit a Jack McGurn dostal na pokrytí všech výdajů deset tisíc dolarů plus další prostředky.

Jack McGurn vše naplánoval do nejmenšího detailu. Několik týdnů, v lednu a na počátku února 1929, denně sledoval pohyb Moranových lidí, aby zjistil, kde je nervové centrum svého gangu. Průzkum to nebyl jednoduchý, protože Moranova skupina byla nepoměrně menší než Caponeho organizace, a tak byla velmi pružná a pohyblivá. Moran ke své činnosti nepotřeboval žádné luxusní hotely, ani si na rozdíl od svého úhlavního nepřítele neordinoval žádné tiskové konference či pompézní setkání se slavnými jazzmany a sportovci. Veškerý pohyb jeho lidí i jeho zboží se odehrával v naprostém utajení a velice rychle.

Nakonec se McGurnovi přece jen podařilo vystopovat místo, o kterém předpokládal, že je dočasným Moranovým štábem. Jednalo se o větší garáž za kancelářemi opatřenými štítem s nápisem S.M.C. Cartage Company, což byl název oficiálně působící dopravní a přepravní firmy. Objekt s popisným číslem 2122 se nacházel na North Clark Street. Byl obklopen nevzhlednými, nízkými stavbami, přecházejícími místy až do zpustlých barabizen, poloprázdných skladišť a špinavých zákoutí. V této garáži se nacházel hlavní sklad Moranova kontrabandu, který byl odtud dále distribuován do podniků konkurujících Al Caponeho podnikatelskému království.

Úderné komando

Vražedný tým mohl vzniknout. Al Capone sám vybral ty nejlepší zabijáky, které mohl na tuto práci v zemi sehnat. Podmínkou bylo, aby je v Chicagu absolutně nikdo neznal. Za předáka vražedného komanda byl vybrán jistý Fred Burke, řečený Zabiják. Tento muž, pocházející ze Saint Louis, byl sice přes další gangy již dříve napojen na některé aktivity Al Caponeho organizace, ale v Chicagu jeho totožnost nemohl nikdo potvrdit. Burke si vzal do týmu ještě svého osvědčeného střelce Jamese Raye. Dalším členem komanda se stal Joseph Lolordo, bratr Pasqualina Lolorda, kterého nedávno předtím zastřelili právě Moranovi lidé. Zlověstnou sestavu doplnili dva nájemní střelci z New Yorku – siciliánští mafiáni John Scalise a Albert Anselmi.

Scénář na odstranění Morana byl neortodoxní. Nájezd do garáže jeho gangu se měl udát pod maskováním oficiální razie chicagské policie. Al Capone si nechal zajistit kompletní sadu několika policejních uniforem, včetně stužek od vyznamenání, a také vůz, s jakými chicagská policie obvykle vyjížděla k náhlým přepadům gangsterských doupat.

Trestné komando doplnili dva bratři, Harry a Phil Keywellovi, které nikdo neznal a navíc byli v Chicagu úplně poprvé. Na starosti měli výhradně střežení přístupů do skladu. Dokonalý plán počítal i s infiltrací Moranovy skupiny. Jeden z Caponeho „obchodníků“ se vetřel do Moranovy přízně jako překupník, když mu nabídl velmi žádané zboží, whisky značky Old Log Cabin. Výhodná cena pouhých 57 dolarů za karton ho nenechala chladným. Moran návnadu spolkl i s navijákem. 

První zásilka ze 13. února 1929 gangstera uspokojila, a tak si hned na další den objednal novou. Termín převzetí byl určen na 10:30 hodin, ve čtvrtek 14. února 1929, na den svatého Valentýna, patrona milenců.

Morbidní show

Toho dne byl velký mráz, a jak to už v Chicagu touto dobou bývá, město bičoval ostrý severák od kanadských hranic. Na ulicích bylo v tu dobu jen pár chodců. Přesně o půl jedenácté dopoledne spatřili hlídkující bratři Keywellové muže, kterého pokládali za Morana. Neznámý muž vystoupil z vozu a kráčel ke vchodu do kanceláře firmy S.M.C. Cartage Company. Byl to však omyl. Moran se na okamžik někde zdržel a přišel tentokrát do svého podniku o pár minut později. Byly to minuty nesmírně důležité. Jemu zachránily život a z Al Capona udělaly strůjce masové vraždy.

Když jeden z bratrů Keywellů mávl rukou, z nedalekého úkrytu prudce vyrazilo „policejní“ auto, ze kterého vyskočili dva uniformovaní „policisté“ a dva „detektivové v civilu“ – Burke, Scalise, Anselmi a Lolordo. Bleskovou akcí zcela zaskočili sedm mužů, kteří se v garáži připravovali na Moranův příchod a převzetí dojednaného kontrabandu. Nechyběli mezi nimi ani oba bratři Gusenbergovi, kteří se před časem pokusili McGurna rozstřílet v telefonní budce.

Dalším přítomným byl pistolník John May, vedle něho ve stejném okamžiku stál majitel výčepu Albert Weinshank, pak známý bankovní lupič a Moranův švagr James Clark, šestým v pořadí byl hlavní účetní tohoto gangu Adam Heyer a konečně sedmým byl oční lékař Reinhart Schwimmer, o kterém platilo, že čím méně měl pacientů, tím víc prosperoval. Všichni měli v kapsách svazky bankovek, neboť jim McGurnův člověk sdělil, že tento obchod musí proběhnout „z ruky do ruky“, tedy whisky proti hotovosti.

Jakmile se čtveřice Caponeho poskoků ocitla tváří v tvář sedmi mužům Moranova gangu, zazněly stručné povely. „Ruce vzhůru! Tváří ke zdi!“ Následovalo hbité odzbrojení. Pak už mluvila jen smrt. Dva samopaly, jedna brokovnice a jedna pistole ráže pětačtyřicet udělaly ze všech sedmi odzbrojených mužů během tří sekund rozstřílený terč. Šest jich bylo na místě mrtvých. Sedmý, Frank Gusenberg, skonal po několika hodinách v nemocnici, aniž přítomným detektivům cokoliv řekl.

Zvláštní výbor skládající přísahu nad těly obětí valentýnského masakru. (foto: Getty Images)

Náhodní svědci z ulice zhlédli po masakru originální scénu, za kterou by se nemuseli stydět ani filmaři z Hollywoodu. Spatřili, jak ze skladu vyběhli dva policisté se samopaly a vedli dva „zatčené gangstery“ s rukama nad hlavou. Nasedli do vozu a neprodleně odjeli. Obecenstvo zůstalo ještě dlouho v přesvědčení, že policie právě provedla jeden ze svých rutinních zátahů. Scénka byla tak dokonale sehraná, že jen málokdo byl ochoten uvěřit, že šlo ve skutečnosti o čtyři vrahy, kteří právě opouštěli místo svého hrůzného činu.

Hlavní cíl akce, smrt Morana, však splněn nebyl. Díky zdržení přežili i jeho společníci Willie Marks a Ted Newberry. Tehdy se začal psát konec chicagské dominance Al Capona.

TIP: Lucky Luciano: Seznamte se s mafiánem, který plánoval vylodění spojenců na Sicílii

Přestože mu objednání masové vraždy spáchané na svatého Valentýna ani zabití jiných konkurentů nikdy nikdo nedokázal, zanedlouho šel do vězení. Ocitl se v čele osmadvacetičlenného chicagského seznamu veřejných nepřátel, pak si odseděl pár měsíců za nelegální držení zbraně. A nedlouho poté byl usvědčen z neplacení daní a z porušení zákona o prohibici. V roce 1931 dostal trest jedenácti let ve vězení. Od roku 1934 do roku 1939 si ho odpykával v pověstném žaláři na ostrově Alcatraz u San Franciska.

Právě v roce 1939 byl předčasně propuštěn ze zdravotních důvodů. Trpěl řadou chorob, mimo jiné i syfilidou, a dožíval – aniž byl potrestán za řadu vražd a dalších násilností – v péči rodiny ve své vile na Floridě. Zemřel 25. ledna 1947 na zástavu srdce.