Čeští křižáci u Baltu: Skutečně patřil Královec v minulosti Přemyslovcům?

Současnost nás častokráte vrátí do minulosti. Dávné události a vztahy ožívají v nových souvislostech. Stalo se tak nedávno: centrem pozornosti tuzemských i zahraničních médií a sociálních sítí se stalo město Kaliningrad. Nebo jak se nazývá českým jménem – Královec. Recesistické články udávaly, že proběhlo referendum, ve kterém občané Královce žádají o připojení k Česku. Pod onou petici se podepsalo více než 6 tisíc lidí a těch, co požadovalo připojení Královce, bylo téměř 100 %! Reagovali tak na propagandu ze strany Ruska vůči Ukrajině. Humor zkrátka dokáže na čas proměnit i jinak tíživou skutečnost.

Königsberg

Kaliningrad leží na území mezi Litvou a Polskem, v místech, kde řeka Prygola ústí do Baltského moře. Význam má především strategický, protože toto dnes ruské území leží u Baltického moře a jeho přístav nikdy nezamrzá. Funguje tedy nejen coby dopravní námořní cesta, ale také je klíčový pro vojenský obranný systém.

Součástí tehdy Sovětského svazu se Kaliningradská oblast stala na základě poválečných jednání mezi Stalinem a Winstonem Churchillem. Původní německé obyvatelstvo muselo své domovy opustit a roku 1946 ztratilo město i svůj původní německý název Königsberg – tedy v překladu Královská hora.

Rytířský slib

V době, kdy Přemysl Otakar II. nastoupil na trůn, řídil církev vlivný papež Inocenc IV. Stejně jako ostatní tehdejší vládci potřeboval český král získat jeho přízeň. Bez papežova souhlasu se nedalo takřka nic dělat. Přemysl Otakar II. proto papeži v zimě 1254 slíbil, že povede křižáckou výpravu proti pohanským Prusům, kteří měli být přivedeni k víře. Zřejmě chtěl hlavu církve přesvědčit, že je dobrým křesťanem – ale plánoval si u něj také vyprosit jistou záležitost – uvažoval totiž o rozvodu. A samozřejmě doufal, že získá další území – právě polské země mohly být do budoucna zajímavým teritoriem. Spolu se svým panovníkem vyrazili na křížovou výpravu i čeští šlechtici, kteří toužili získat válečnou slávu. Ostatně ta se v dané době velmi cenila.

Cíl? Pobaltí

Když Přemysl Otakar II. stanul v prosinci roku 1254 v čele křížové výpravy, bylo mu zhruba 22 let. Pohanští Prusové obývali oblast jihovýchodního Baltiku a jejich sousedé, křesťanský řád německých rytířů, s nimi sváděl dlouhé boje. Zima hrála vojsku do karet. Na území Pomořanska a Pruska se totiž nacházelo množství jezer a močálů. A teprve když zamrzly, vojáci mohli bezpečně postupovat k vytčenému cíli.

Výpravu tehdy provázel i olomoucký biskup Bruno, sám totiž pocházel ze severoněmeckého území. Mohl tedy přispět nejen zkušenostmi, ale samozřejmě se měl také ujmout evangelizace pohanů. Celá výprava prý čítala kolem 60 tisíc mužů. K Přemyslu Otakarovi II. se totiž přidávali šlechtici z dalších německých území, například z Porýní či Míšeňska.

Nezbytná obrana

V polovině ledna 1255 se Přemysl Otakar II. setkal s velmistrem německých rytířů Poppem z Osterny. Český panovník přijal řád pod svou ochranu a potvrdil jeho svobody. Aby však křesťané mohli strategicky ovládat Pobaltí, museli vybudovat pevnost, která měla dobyté území chránit. Chystali ji už delší dobu – a pojmenovali právě podle svého spojence. Koenigsberg či Královec tak měl oslavit Přemyslovo úspěšné tažení a jeho zásluhy o ovládnutí oblasti. Panovník měl dokonce navrhnout přímo místo, kde němečtí rytíři tuto pevnost založili, jak se dočítáme u kronikáře řádu Petra z Dugsburga. To se už ovšem dostáváme na pole legend a nejspíš i fikcí.

Z časových důvodů se český král samotného aktu založení města či základů pevnosti zúčastnit nemohl. To potvrzuje také historička Eva Doležalová a vysvětluje: „Asi se oteplilo, a tak nebylo jednoduché v daném tažení pokračovat. Navíc krále zastihla zpráva o úmrtí papeže Inocence IV. a panovník se tak musel vrátiti domů.“ V únoru 1255 se tak účastníci křížové výpravy zase ocitli doma.

Co se podařilo

Vyjma jediné větší bitvy, jež proběhla u Radavy, se Přemyslovi křižáci nesetkali s žádným vážnějším odporem. Podařilo se jim i pokřtít řadu Prusů. Řád německých rytířů mohl díky pomoci českého vojska stabilizovat svou moc a na dobytých územích prosperovat i hospodářsky. Jak už to bývá, historické události si často žijí svým vlastním životem. Nejinak tomu bylo i v případě Přemyslovy křížové výpravy.

Už za pár desítek let například kronikář Přibík Pulkava z Radenína nešetřil superlativy – zveličil a přimyslel si, co mohl. Napsal mimo jiné, že: „Město a hrad pojmenoval Přemysl na svou památku Koenigsberg, což znamená Hora Královská. A protože to Přemysl mocnou paží učinil jako první, dodnes kdykoliv zmíněné město s celou sambijskou provincií táhne proti křesťanům nebo pohanům, vždy nese spolu s pruským maršálkem českou královskou korouhev.“

Zajímavostí je, že také historik František Palacký píše o „šťastně provedené výpravě“, která dle jeho slov „zvýšila velice vážnost krále českého v Evropě“.

Není český

Přestože Přemysl Otakar II. stál v čele oné křížové výpravy, dle slov Evy Doležalové „se mu z toho trvalé zisky nepodařilo zajistit. A co se týká Královce, došel do jeho blízkosti a pravděpodobně o daném místu jako o strategickém bodu uvažoval, ale zřejmě dal pouze souhlas k založení nějaké pevnosti, ze které pak město vyrostlo“.

TIP: Kaliningradská oblast: Chřadnoucí pruský otisk na Baltu

„Dané území nikdy nepatřilo k českým zemím a nárokovat si ho by bylo pravděpodobně absurdní i pro samotného Přemysla Otakara II,“ zdůrazňuje historička Eva Doležalová.

Řád německých rytířů

Jeden z největších křesťanských řádů středověku vznikl ve 12. století v Jeruzalémském království na území pozdější Palestiny. Jeho členové se účastnili křížových výprav do Svaté země i na severovýchod Evropy, především do oblasti Východního Pruska a Pobaltí. Zde také na čas vznikl jakýsi samostatný stát řádu německých rytířů. Dnes má organizace mužskou i ženskou větev v řadě zemí Evropy, včetně Česka. Angažuje se ale už hlavně v oblasti zdravotnické a charitativní. Znakem řádu je černý heroldský kříž na stříbrném poli.