Českým králem z boží vůle: Jak probíhala pražská korunovace Karla VI.?

Přesně v šest hodin se nad hlavním městem Českého království rozezvučel největší z chrámových zvonů Zikmund. Za hlasitého dunění vstoupila skupina zemských úředníků v čele s nejvyšším purkrabím Janem Josefem starším hrabětem z Vrtby do kaple svatého Václava, aby zde vyzvedli královské insignie. Psalo se tehdy 5. září 1723 a v Praze právě začínala jedna z nejpompéznějších královských korunovací naší historie. 

Vzácní hosté z domova i ze světa 

Osobě panovníka Karla VI. z rodu Habsburků není v našich učebnicích věnováno příliš prostoru a dnes je znám výhradně jako otec své slavné následovnice, Marie Terezie ( 1740–1780). I ona byla této pražské korunovace přítomna, tehdy ještě jako šestiletá arcivévodkyně společně se svou sestrou Marií Annou a maminkou císařovnou Alžbětou Kristýnou. Mezi hosty nechyběl ani její budoucí ženich František I. Lotrinský, princ Evžen Savojský a řada předních aristokratů jako Adam František Schwarzenberg nebo Filip z Lobkovic. 

Prostor chrámu se dočkal bohaté výzdoby v zemských barvách, tedy v červené a v bílé. Zdobené trůny umístěné v presbytáři kryl baldachýn, který v pařátech třímala socha černého orla, symbol habsburské dynastie. Královské insignie zemští úředníci přenesli na ozdobený stolek blízko hrobu svatého Václava, čímž zakončili přípravnou fázi a kolem osmé ranní mohl být zahájen samotný korunovační ceremoniál. 

Přichází král 

Karel VI. vstoupil do svatovítské katedrály za burácivých zvuků pražských zvonů, bubnů a trubek, při čemž přítomné vojenské oddíly vzdaly k poctě zbraň. Nad hlavou panovníka nesli purkmistři a primátoři pražských měst barokní baldachýn a u vrat do kaple svatého Václava se ke skupině připojili přední duchovní. Krále oblékli do korunovačního roucha, na hlavu mu položili rudolfínskou korunu a celý průvod vyrazil směrem k hlavnímu oltáři, přičemž v čele byly neseny korunovační klenoty a vlajky s vyobrazením zemského patrona svatého Václava a se znaky zemí koruny české. Společně s titulem českého krále se totiž panovník stával rovněž markrabětem moravským a knížetem opavským. 

Po úvodních modlitbách nastal čas na královskou přísahu, jejíž znění předčítal nejvyšší purkrabí Vrtba. S rukama položenýma na svatém písmu přísahal Karel VI., že se během své vlády neodchýlí od otcovské víry a bude se řídit textem ústavy vydané před téměř sto lety a potvrzené v roce 1642, načež jej pražský arcibiskup František Ferdinand hrabě Khünburg slavnostně pomazal, čímž se korunovační akt přiblížil ke svému vrcholu – k samotné korunovaci. 

Obřad vrcholí 

Nejprve Karla opásali svatováclavským mečem na znamení kontinuity státu od dob knížete-světce. Zapůjčením meče král deklaroval odhodlání chránit své země před nepřáteli i za použití síly. Zároveň mu na prst navlékli prsten s diamantem, symbol oddanosti. Arcibiskup klečícímu panovníkovi předal žezlo, další symbol světské moci, a dále jablko, odkaz na propůjčení vlády od Krista, jediného skutečného vládce světa. Následoval zlatý hřeb procedury – položení koruny českých králů na skráně nového panovníka, jenž usedl na trůn. 

Poté mu příslušníci zemských stavů vzdávali čest, vše za burácení slavného Te Deum, podkresleného hlaholem pražských zvonů a oslavné dělostřelecké salvy, která poddané království informovala o radostné novině – že mají opět svého krále. V závěrečné části ceremoniálu ještě došlo na mši svatou, při níž král pasoval nové svatováclavské rytíře. 

Následně, opět za ohlušujícího lomozu zvonů, panovník předstoupil před přítomné poddané království, kteří do té doby čekali za hradními branami a chrámovými vraty. Jásot „obecného lidu“ dosáhl vrcholu, a nejeden z přítomných si domů odnášel i cennou památku v podobě korunovačních mincích, na nichž bylo vyraženo moto právě korunovaného vládce: Constantia et Fortitudine čili Stálostí a silou. 

TIP: Jak vypadaly korunovace za vlády Habsburků: Rituály, hostiny i sportovní zápolení

Odtud už kroky panovníka, dvora a vybrané společnosti směřovaly do Vladislavského sálu, kde byla připravena bohatá korunovační hostina. A bujaré oslavy pochopitelně pokračovaly i na hradě a v podhradí. Podle dobových svědectví se prý tehdejších oslav v Praze účastnilo takové množství lidu, jaké při této ceremonii naše historie dosud nepamatovala. Asi si dnes jen obtížně dokážeme představit, jak intenzivní emoce prožívali ti, kdo byli onehdy tak pompézní korunovační slavnosti přítomni.