Centra obchodu a řemesel: Kde se vzala česká města

Samozřejmě kolem velkých knížecích hradů vznikalo rozsáhlé osídlení, kde se konaly trhy, a zejména Praha ležela na výhodné křižovatce obchodních cest. Navíc byla knížecím sídlem, a byť se tu kníže nezdržoval příliš často, měl na Pražském hradě svůj úřednický aparát.

Města na vzestupu

Podobné to bylo u knížecích sídel v Brně, v Olomouci a ve Znojmě, i když v menším měřítku. Nicméně to stále byla jen osídlení podhradí, jejichž obyvatelé nepožívali žádných zvláštních práv oproti běžným vesničanům. To se mělo ve 13. století změnit. Když král musel přenechat velkou část země šlechticům, přemýšlel, kde získat nové zdroje příjmu. Inspiroval se na západě, zejména ve Francii, kde už od 11. století prosperovala z obchodu a řemesel velká města a odváděla panovníkovi tučné provize.

Na západě vznikla tato města takzvaně zdola, to znamená, že si sami měšťané vynutili na panovníkovi vydání zvláštních práv, především velkou míru samosprávy a svobod. V průběhu let se ukázalo, že takto obdařené město prosperuje mnohem lépe než pod přímým královským dohledem a koruna tak na tom ve skutečnosti vydělá. Když totiž městská komuna řídila své záležitosti sama, mohla je mnohem lépe ovlivnit k vlastnímu prospěchu. A tak se čeští králové rozhodli, že zřídí sami (shora) podobná města. Ta byla navíc podřízena přímo panovníkovi (králi v Čechách, markraběti na Moravě), nikoliv šlechticům, a mohla se tak stát oporou proti jejich rostoucí moci. Stačilo vydat listinu, v níž král obdařil měšťany v daném místě určitými právy a výhodami. Takové listiny jsou dnes ve městech považovány za zakládací.