Čečensko: Atmosféra strachu v zemi na kolenou
Čečenci kdysi bývali hrdým a nezávislým národem. Dnes chudá republika v podhůří Kavkazu živoří pod taktovkou autoritářského prezidenta dosazeného Moskvou a život tamních obyvatel poznamenává všudypřítomná atmosféra strachu
Ke schválení oficiální podoby čečenské vlajky došlo až v roce 2004. Zelený pruh symbolizuje islámskou víru, červená část se vztahuje ke krvi prolité ve válečných konfliktech. V kontrastu k ní pak působí bílý střed, odkazující na mír v kavkazském pohoří.
Vizitka současného Čečenska není nijak lichotivá. Příští rok uplyne deset let od oficiálního ukončení druhé čečenské války (viz Stručné dějiny), ze všech přestálých příkoří se však země dosud nevzpamatovala. Od roku 2007 tam tvrdou rukou vládne prezident Ramzan Kadyrov, podporovaný Kremlem. Dnes dvaačtyřicetiletý státník nahradil svého otce Achmata Kadyrova ve funkci v pouhých 28 letech, když Kadyrov starší přišel o život při bombovém atentátu. Otec a syn během poslední války bojovali nejprve za nezávislost své vlasti, později ovšem zběhli na stranu nepřítele. Jejich úkolem bylo a je držet neklidnou republiku Ruské federace na uzdě – výměnou za volné pole působnosti při vládnutí.
Alarmující chudoba
Většina z milionu a půl obyvatel už podlehla Kadyrovově propagandě a pečlivě budovanému kultu osobnosti. „Válka pokračuje, i když ne na frontové linii. Je to válka Čečenců s Čečenci. Členové rodin se navzájem udávají, protože za to dostanou odměnu,“ přibližuje situaci francouzská válečná zpravodajka Manon Loizeau, která o alarmující situaci v Čečensku nedávno natočila dokument Válka beze stop.
Všímá si v něm třeba toho, že se místní lidé za poslední roky velmi změnili. Čečensko je jedním z nejchudších a nejzaostalejších regionů Střední Asie, pod hranicí chudoby tam žije 80 % lidí. Pokud chtějí svůj už tak mizivý standard alespoň udržet, musejí souhlasit s režimem. Kdysi razili heslo „svobodu, nebo smrt“. Dnes vědí, že jediná cesta, jak se vyhnout potížím, je mlčet a přizpůsobit se. Právě zlomení tradičně silných rodinných vazeb se pro uklidnění republiky ukázalo být klíčovým.
Ti, které už nikdo neviděl
Prezident Kadyrov se netají náklonností ke svému „šéfovi“ Vladimiru Putinovi a oběma státníkům jsou na veřejnosti prokazovány obrovské pocty. Metropole Grozný je plná plakátů s jejich podobiznami, řada ulic nese jména zmíněných vůdců a lidé jim hlasitě provolávají slávu. Režim bez ustání pracuje na tom, aby odstranil ohniska možné vzpoury. Snad v každé čečenské rodině tak mohou vyprávět příběh o záhadně zmizelém příbuzném, kterého už nikdo nikdy neviděl. Za každého takto dopadeného „teroristu“ má Kadyrov z Moskvy přislíbeno „všimné“, jež prý tvoří značnou část jeho příjmů.
Čečenský prezident vůbec nechvalně proslul pozitivním vztahem k násilí. Otec dvanácti dětí, který se v minulosti aktivně věnoval boxu a miluje pózování se zbraněmi, dlouhodobě čelí obviněním z porušování lidských práv. Organizace Amnesty International uvedla, že se v republice nachází řada mučíren. Nově se v jejich zdech ocitají především homosexuálové, proti nimž režim loni na jaře rozpoutal rozsáhlou kampaň s cílem vyhnat je ze země.
Stručné dějiny
V hodinách dějepisu se čečenské děti učí o kronikáři jménem Leonti Mroveli, který v 11. století vytvořil první psané dějiny oblasti. Podle legend měl dnešní čečenský lid vzejít z genealogické linie bájného Caucasa, jenž byl přímým potomkem biblického Noema. Archeologické nálezy datují nejstarší osídlení kavkazského pohoří do let 10000–8000 př. n. l., kdy tam začali migrovat první osadníci. Klíčové události místních dějin přišly až o tisíce let později, když se o lokalitu začali poprvé zajímat Rusové. Ještě dřív však tamní lid sváděl tuhé boje s Turky, kteří do míst v 15. století přinesli islám.
Pod ruskou nadvládou
Ve snaze posílit svůj vliv na Kavkaze vyhlásil car Petr I. v roce 1722 válku Persii, což pro Čečence znamenalo další roky v napětí. Jejich území se totiž nacházelo na hranici obou mocností, a logicky se tak stalo jedním ze strategických cílů znepřátelených stran. Dlouhodobé uzurpování moci a popírání suverenity nevelkého Čečenska trvalo až do roku 1832, kdy se jeho obyvatelé vzbouřili a pod vedením národního hrdiny imáma Šamila rozpoutali celonárodní vzpouru proti ruské nadvládě. Po 27 letech bojů však Rusové nakonec zvítězili a začlenili Čečensko do svého impéria.
Tři sta tisíc obětí
V 90. letech minulého století využili Čečenci zmatku panujícího po rozpadu SSSR a pokusili se získat samostatnost, což vyústilo v konflikt známý jako první čečenská válka (1992–1994). Příměří uzavřené po ruském vítězství ovšem netrvalo dlouho – o pět let později Rusové v reakci na sílící separatistické tendence iniciovali nový vojenský střet. V roce 2000 dobyli Grozný a nastolili promoskevskou vládu, válka však pokračovala.
Čečenci tehdy jako obrannou strategii zvolili mimo jiné teroristické útoky, čímž se negativně zapsali do povědomí světové veřejnosti. Míru se dočkali až v roce 2009, nezávislost však vybojovat nedokázali.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 1,3 milionu; očekávaná doba dožití: 68 let; prům. počet dětí: 2,6 na ženu; věková struktura: 19 % obyv. do 19 let, 14,28 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Grozný má 270 000 obyv.; náboženství: 95 % islám; úřední jazyky: čečenština a ruština; obyv. pod hranicí chudoby: 80 %; gramotnost: 99 %.
Politika
Státní zřízení: autonomní republika Ruské federace; prezident: Ramzan Kadyrov; premiér: Achmed Zakajev; volby: prezident se volí jednou za pět let; poslední volby vyhrál Ramzan Kadyrov s 98,1 % hlasů; mezinárodní organizace považují výsledky za zmanipulované.
Ekonomika
HDP na hlavu: 5 023 USD (odhad z r. 2009; ČR – 33 200 USD); měna: rubl, s kurzem 1 : 0,37 Kč.
Geografie
Rozloha: 17 500 km², o něco menší než Morava; charakter území: vesměs hornaté (Kavkaz), na severu nížinaté pouště; podnebí: kontinentální, teplá a suchá léta, krátké a mírné zimy; min. noční / max. denní teploty (°C): leden–březen −5 až 4/1–13, duben–červen 6–18/15–25, červenec–září 19–24/35 až 37, říjen–prosinec −5 až 11/11–19; nejvyšší bod: Tebulosmta (4 493 m).