Čas šatenek a dřeváků: Jaký byl ideál ženy v časech protektorátu?

První republika přinesla do postavení ženy celou řadu změn. Ženy získaly politická, pracovní i společenská práva rovnocenná mužům. Mohly studovat na všech vysokých školách, mohly se vdát a mít děti, a přitom zůstat ve veřejných a státních službách, získaly volební právo, a dokonce mohly být i voleny.

Prucující hospodyňka a přirozená kráska

Protektorát znamenal pro ženy ústup od nabytých práv, především politických (nesměly vstoupit do jediné povolené politické strany – Národního souručenství), ale především změnu vnímání jejich životního poslání. Podle společenského požadavku, vycházejícího z nacistické ideologie, měla žena pracovat a zároveň být matkou. Pracovní povinnost se najednou týkala i žen, které nikdy nepracovaly. Uchráněny byly jen matky malých či dvou větších dětí. Žena měla umět uvařit z nedostačujících přídělů, sehnat nesehnatelné a opakovaně přešívat oděv pro celou rodinu. 

TIP: Kuchyně v dobách nouze: Polévka z chleba a brambory na marijánce

Zároveň se však nezměnilo vnímání představy ideální ženy, které se objevilo již v době první republiky. Měla být svěží, mladistvá, štíhlá, sportovní, ale být i dámou. Neměla si barvit vlasy na nepřirozenou barvu, neměla si příliš líčit rty a tváře, nosit dlouhé umělé řasy, vonět se pronikavým parfémem, nosit příliš krátké sukně, sešlapané podpatky, ale ani vysoké podpatky, pokud v nich neuměla chodit rovně. Elegantní žena měla mít čisté ruce a hlavně nalakované nehty, nepřehánět to se šperky, měla mít upravené vlasy a dbát na rovné linky na punčochách, které samozřejmě nesměly být potrhané nebo viditelně zašívané.

Ideální žena tak byla kombinací dvou představitelek filmu Kristián: domácí milující hospodyňky Mařenky v podání Nataši Gollové a „femme fatale“ Zuzanky, kterou ztvárnila Adina Mandlová.