Čas radosti a vykrmování: Jak si naši předkové užívali podzim?

Zatímco v létě věnovali lidé maximum svého času práci na polích, s přicházejícícm podzimem pracovní úsilí pozvolna utichalo a nahradily jej zábavné i gastronimické kratochvíle.

Pochoutka z popela

V minulosti se mládež sešla se za vesnicí a rozdělala oheň k opékání brambor. Ale pozor, nesmělo se u toho mluvit, jinak by se oheň polekal! Děti se potom držely za ruce a s písničkou chodily okolo. Ty odvážné přes něj dokonce skákaly. Potom přišlo to nejlepší! Z pole se vyhrabaly zapomenuté brambůrky a daly se do horkého popela. Za chvíli už se všichni olizovali. Dál se zpívalo, recitovaly se básničky. Starší zůstali až do tmy… Zkuste někdy dnes moderní grilování nahradit touto už skoro zapomenutou tradicí. Radost vám nezkazí ani umouněné prsty a tváře.

Pouštění draků

Tradice pouštění papírových draků pochází z Asie a nebyla to původně ani tak zábava jako spíše rituál. Rolníci vypouštěli nad pole draky, aby získali dobrou úrodu, protože se věřilo, že přivolávají srážky. Pomoci jim měli i v tom, aby byly jejich děti celý rok zdravé. Nebylo to na podzim, ale na jaře, protože vítr foukal mnohem víc a bylo i teplejší počasí. 

K nám se pouštění draků dostalo až s koncem 19. století. Do té doby byl papír spíš drahou záležitostí. Když ale vznikly první továrny na jeho výrobu, uchytila se i tato oblíbená zábava. Ovšem draci se směli pouštět až na podzim. Proč? Důvod je jednoduchý. Na jaře byla spousta práce a děti musely pomáhat na polích. A když bylo zaseto? Tehdy se po polích běhat nesmělo! Na podzim se ale všechno obrátilo k lepšímu. Bylo sklizeno, pole zoraná a konečně zbýval čas na hraní. 

Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní

Dnes je 28. září v kalendářích označeno jako Den české státnosti. V minulosti si ho ale lidé připomínali hlavně jako den svatého Václava. Moravané na jeho uctívání obzvláště lpěli! Václav je totiž už dlouhá staletí patronem vinařů. Po svatém Václavovi mohlo začít vinobraní.

Mládež mezi sebou volila krále a královnu. Ti byli ozdobeni korunou ze slámy a chodívali po staveních. Tu jim dali kousek uzeného, jinde vejce nebo pár koláčů. Hostinský také něco přidal a z vybraných pochutin se vystrojila hostina pro všechny. Na svatého Václava také začíná babí léto, na vsích se konaly poutě. Do vsí se ze vzdálených pastvin vracel dobytek a sedláci platili poddanskou daň z půdy majiteli panství. Většinou v naturáliích – vejci, mákem, obilím či drůbeží. 

Jak utěšit mrtvé duše?

Je až překvapující, jak neochotně církev přijala původem pohanský svátek Samhain za svůj. Až roku 998 zavedl clunyjský opat Odilo „vzpomínku na duše v očistci“, aby tak přehlušil stále přetrvávající pohanské obřady. Stejně jako v minulosti, i dnes je na Dušičky zvykem zdobit hroby zemřelých květinami, věnci a zapalovat na nich svíčky – ty totiž podle dávných keltských tradic ukazovaly mrtvým duším cestu. Oheň ale také očišťoval a chránil před zlými a potměšilými duchy.

Se svátkem zesnulých se pojila spousta dalších zvyků. Peklo se ledasjaké pečivo. Někde to byly koláče, jinde rohlíky ve tvaru kostí! Lakomí statkáři pekli z bílé mouky pouze pro domácí - pro čeledíny z mouky černé. Však se jim za to dostávala řada nelichotivých říkanek. Rohlíky se rozdávaly žebrákům u kostela a chudině. Bylo zvykem házet jídlo i do ohně, což mělo symbolizovat jakousi obětinu zemřelým. A předvečer Dušiček byl obzvlášť důležitý. Lidé věřili, že právě v tento čas se duše vrací z očistce a potřebují si odpočinout. Před spaním se ve staveních zapálila lampa plněná máslem, aby si duše mohly namazat spáleniny. Živí pili studené mléko, aby se duše mohly ochladit. 

Husy svatého Martina

Na svatého Martina kouřívá se z komína. Nejen proto, že by měl přijet na bílém koni a krajinu přikrýt sněhem. Také proto, že v kuchyních panoval čilý ruch. Připravit zlatavou husí pečínku, knedlíky a zelí, to není jen tak. Dáte si rádi víno? Na svatého Martina můžete ochutnat to mladé a kyselkavé. Napéct se taky musí Martinské podkovy, velké zahnuté rohlíky plněné mákem. K období kolem svatého Martina patřilo obdarovávání. Rohlíky byly pro čeleď, které v ten den končila služba. Dostávali mzdu a rozhodovali se, zda budou hledat nového hospodáře či prodluží dohodu zas o rok.

I s obecním pastýřem, ovčákem a ponocným obce v tento den uzavíraly nové smlouvy. Vyfasovali navíc trochu obilí, nějakou drůbež, mouku, sádlo a mnoho dalších dobrot. Konaly se výroční a dobytčí trhy. Nastala zkrátka poslední možnost něco podniknout, než zemi ovládne mráz a sníh. A proč se jí tolik oblíbená husa? Legenda říká, že se jinak zbožný biskup Martin na husy rozzlobil. Zdráhal se totiž přijmout biskupský úřad v Tours a schoval se před vyslanci do husince. Jenže ptáci ho kejháním prozradily a on musel úřad přijmout. Za to je odsoudil. Na jeho památku budou každý rok pykat na pekáči!