Bylo mu sotva třiadvacet let, když se svými kumpány provedl atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Osudný 28. červen mu rázem vynesl slávu i provaz. 3. února 1915 zaplatil Danilo Ilić za svůj čin na středověký způsob „oko za oko, zub za zub“, tedy spíše „život za život“.
Mladý Ilić vůbec nezačal svou kariéru jako radikál. Vystudoval pedagogickou univerzitu v Sarajevu a poté působil jako učitel na základní škole. Až členství v nacionalisticky laděné organizaci Černá ruka ho přimělo vykročit jiným směrem. Příležitost ukázat světu vlastenecké cítění se naskytla hned roku 1914.
V lednu se sešla skupina separatistů, která projednávala možné cíle útoku. Již tehdy padlo jméno Františka Ferdinanda, ale přednost dostal guvernér Bosny a Hercegoviny Oskar Potiorek. Tato mise ale byla zamítnuta a objevila se potřeba najít novou oběť. Tehdy přišla znovu řada na rakouského arcivévodu.
TIP: Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este
Skoro jako by se opakovala historie stará šestnáct let, kdy si chtěl mladý Ital Luigi Lucheni počíhat v Ženevě na prince Jindřicha Orleánského a namísto něj pozdvihl svůj pilník proti rakouské císařovně Sissi. Stejně jako tehdy Lucheni byla i nyní skupina atentátníků úspěšná, přestože trestu neunikla. A protože Ilić překročil hranici dvaceti let, čekala ho šibenice.
