Byl arcivévoda Rudolf skutečně bigamista? Soudy souhlasí, testy DNA to vylučují

Rakouský císař František Josef I. (vládl 1848–1916) a jeho manželka Alžběta Bavorská měli jediného syna, arcivévodu Rudolfa, který byl od svého narození v roce 1858 následníkem trůnu. Jeho výchova ale probíhala dosti problematicky, takže z něj vyrostl neurotický mladík zmítající se mezi snahou zavděčit se otci a vzdorem vůči tradicím či svazující dvorské etiketě.

Historička Sigrid-Maria Grössingová o něm napsala, že byl „docela pohledný mladý muž. Svou jemností se blížil ideálnímu obrazu romantického mladíka a díky bledé, vážné tváři a krásným očím působil křehce a zranitelně“. Je tedy pochopitelné, že se kolem něho neustále točily krásné ženy, které si chtěly užít dobrodružství s princem, nebo dokonce snily o tom, že by je mohl jako v pohádce dovést k oltáři.

Hledání nevěsty

Jenže nevěstu pro dědice trůnu hledali nejvyšší dvorští hodnostáři a rodiče. Jako jedna z vhodných kandidátek byla vybrána arcivévodkyně Marie Antonie z vedlejší toskánské větve habsbursko-lotrinského rodu. Dcera posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. působila jako abatyše Ústavu šlechtičen v Praze na Hradčanech. Dvacetiletý Rudolf tehdy sloužil v české metropoli jako plukovník 36. pěšího pluku, takže mu nic nebránilo se s arcivévodkyní setkat.

Marie Antonie se musela podrobit vyšetření dvorskými lékaři, při němž se zjistilo, že bohužel trpí vážnou plicní chorobou. Bylo tedy jasné, že by jako případná manželka dědice trůnu stěží mohla splnit hlavní úkol – porodit zdravého dědice. Ze seznamu kandidátek byla tedy ihned vyškrtnuta. A lékaři se nemýlili – oslabená arcivévodkyně zemřela v pětadvaceti letech 13. dubna 1883 v Cannes. Datum a místo skonu mladé arcivévodkyně sehrají v našem příběhu ještě důležitou roli.

Císařský dvůr nakonec vybral jako nevěstu pro následníka belgickou princeznu Štěpánku ze sasko-kobursko-gothské dynastie. Svatba se konala 10. května 1881 ve dvorské kapli vídeňského Hofburgu. Manželé si ale nerozuměli a princ tak často hledal útěchu u milenek. Osudovou lásku nalezl v krásné baronce Marii Vetserové. V roce 1889 spáchal nešťastný a deprimovaný princ i s milenkou sebevraždu v loveckém zámečku Meyerling ležícím asi 26 km jihozápadně od Vídně. 

Výchova u rytmistra 

Podle tvrzení Roberta Pachmanna ale bylo všechno jinak. Korunní princ Rudolf se měl totiž 1. ledna 1880 tajně a bez souhlasu císaře oženit se zmíněnou arcivévodkyní a abatyší Marií Antonií v gardovém kostele ve vídeňské ulici Rennweg. O rok později, když se jednalo o svatbě s belgickou princeznou, se otci nedokázal vzepřít, takže přestože měl být již ženatý, vstoupil do manželského svazku se Štěpánkou Belgickou. Jinými slovy následník byl údajně bigamista! 

Z utajeného manželství Rudolfa a Marie Antonie se měl 7. března 1883 v Cannes narodit syn Karel Rudolf. Měsíc po údajném porodu arcivévodkyně zemřela. Podle Pachmannova líčení muselo být dítě schováno před císařem i dvorem, zatímco císařovna Alžběta o něm prý věděla, a dokonce se podílela na hledání důstojného místa, kde měl tajný vnuk vyrůstat. V úvahu nepřipadala žádná šlechtická rodina, kde by podstrčené dítě nemohlo ujít pozornosti. Hledala se proto vhodná měšťanská rodina, která udržovala málo kontaktů s příbuznými a sousedy. Kromě toho se muselo jednat o lidi, kteří dokázali udržet tajemství a dodržet slib mlčenlivosti. Tyto vlastnosti se však ve šlechtických kruzích vyskytovaly jen vzácně.

Dítě prý odvezl osobní fiakrista prince Rudolfa, jistý Bratfisch, k rytmistrovi Jindřichu Columbanovi Pachmannovi a jeho manželce Marii, kteří bydleli ve vídeňské Haidmannsgasse 4. Kojenec nevzbudil žádné podezření, protože Marie Pachmannová přivedla téměř současně na svět syna, který dostal jméno Robert a který několik dní po porodu zemřel. Údajné císařské dítě tedy nahradilo mrtvého měšťanského synka a dostalo jeho jméno Robert. Pachmannovi měli dostat od císařského dvora jednorázovou apanáž v hotovosti ve výši 30 000 zlatých, což by v roce 2013 odpovídalo částce 360 000 euro. 

Boj o uznání

Ve stejném domě jako Pachmannovi bydlel komorník císařovny Alžběty, Johann Werth, který se měl také údajně starat o císařovnina vnuka. Později se sem nastěhoval též blízký důvěrník korunního prince Rudolfa, hrabě Anton Alberti von Enno ze staré tyrolské šlechty. Oficiálně vystupoval jako rodinný přítel, ale ve skutečnosti měl být vychovatelem tajného následníkova syna. Společně s rytmistrem Pachmannem založil list Österreichisch-ungarische Adelszeitung, který však zdaleka nebyl dobrou investicí, neboť po krátké době zanikl, a investovaný kapitál tak přišel vniveč. Hrabě zemřel v roce 1913.

Robert Pachmann prožil první světovou válku a zánik monarchie v zahraničí. Do Vídně se vrátil v roce 1919. Vedl obchod se starožitnostmi a oženil se s Amálií Sramek, která mu v roce 1924 porodila syna Theodora Rudolfa Salvatora Pachmanna (1924–1993). U soudu se snažil domoci uznání jako syn arcivévody Rudolfa, ale ve všech instancích ztroskotal. Veřejné mínění kolísalo v „případu Pachmann“ mezi naprostým nezájmem a zuřivým odmítáním. Poslední císař Karel I. s rodinou jeho nároky pochopitelně nikdy neuznal. Údajný syn následníka Rudolfa zemřel v roce 1961. 

Vítězství u soudů

Theodor Rudolf Salvator Pachmann, údajný vnuk arcivévody Rudolfa, vystudoval práva. Poté se vrhl na shromažďování důkazů o svém císařském původu. Využil potvrzení Marie Pachmannové z roku 1925, že Robert nebyl její vlastní dítě, nýbrž potomek korunního prince Rudolfa. Marie Pachmanová, která zemřela roku 1931, místopřísežně prohlásila před vídeňským notářem Viktorem Schwarzem, „že Robert není můj syn, mé vlastní dítě zemřelo po porodu (…). Až budu po smrti, měl by se svět dozvědět, že Robert je dítě korunního prince Rudolfa“. Dále našel vygumované místo v seznamu v matrice z roku 1883, které opravuje původní oznámení o úmrtí pravého Roberta Pachmanna. Viděl prý dokumenty korunního prince Rudolfa s vlastnoručně napsanou (ale gramaticky špatnou) poznámkou „notre mariage secrète“, jejíž obsah měl obsahovat potvrzení o svatbě a milostné dopisy Rudolfa a Marie Antonie. Jenže dokumenty zmizely a nikdo jiný je neviděl. A také měl dopis dvorní dámy Marie Antonie, který potvrzuje, že její paní byla pohřbena „se všemi poctami provdané arcivévodkyně“.

V září 1965 byl ve vídeňském Justičním paláci vynesen rozsudek: Pachmann již nesmí používat jméno Pachmann. Rakouský stát mohl svému občanovi dát nové příjmení a na základě příštího soudního jednání následovalo v roce 1966 další rozhodnutí Zemského soudu ve Vídni, který mu poskytl možnost používat jméno Habsburg-Lothringen. Tehdy se Pachmannův případ dostal ve světě poprvé na titulní strany novin. Někteří novináři ho dokonce oslavovali jako „nového arcivévodu“ a „hlavu habsburského rodu“.

A do třetice, dne 20. července 1976 vynesl Okresní soud v Salzburku další, ještě jednoznačnější rozsudek, v němž soud „uznal, že Dr. Theodor Pachmann je pravnukem císaře Františka Josefa I. Rakouského“. Když o sedmnáct let později umíral, bylo to s přesvědčením, že je skutečným a právoplatným členem arcidomu.

Hlas genetiky

Po smrti Theodora Rudolfa Salvatora Pachmanna (Habsburg-Lothringena) převzali v devadesátých letech 20. století štafetu dokazování císařského původu jeho synové. Majitelé vídeňského obchodu s naslouchadly Rainer Pachmann a jeho polobratr František Štěpán Salvátor Hübsch se rozhodli postoupit test DNA. Podařilo se jim přesvědčit Georga Hohenberga, vnuka následníka trůnu Františka Ferdinanda zavražděného v Sarajevu, aby poskytl vzorek krve k porovnání. Výsledek hovořil jasnou řečí: „Příbuzenství z otcovy strany mezi pány Pachmannem a Hübschem na straně jedné a panem Dr. Georgem Hohenbergem na straně druhé lze vyloučit.“

TIP: Věčně nemocný Ferdinand I. Dobrotivý: Těžký život krále, počatého v incestu

Vypadá to tedy, že soudy, které uznaly otce pánů Pachmanna a Hübsche potomky korunního prince Rudolfa, vynesly chybné rozsudky. Bratři Rainer Pachmann a František Štěpán Salvátor Hübsch byli samozřejmě zklamaní, ale svůj boj nevzdali. Chtějí nový test DNA, tentokrát se vzorkem z pozůstatků prince Rudolfa. K tomu ale správci kapucínské krypty, kde je arcivévoda Rudolf pohřben, zatím nesvolili. Odpověď na otázku, zda byl princ Rudolf bigamista, a měl tajného syna Pachmanna, ale zní – nebyl a neměl.