Bujarý život Richarda III.: Pečená labuť, sladké víno a dávka olova
Seděl na trůně jen dva roky a dva měsíce, když padl na bitevním poli. Že si svou krátkou vládu užíval plnými doušky, víme díky archeologům
„Noste na stůl!“ kývne král Richard III. zlehka rukou. Hodovní tabule se rychle plní. Sloužící přinášejí mísy s vybranými pokrmy. Je tu vše, co má mladý král rád. Pečení pstruzi, uzení lososi a vařená štika s pikantní omáčkou. Richard je obzvláště zvědavý, jaké jeho lovčí nachytal ptáky. Tady se to nese! To byl ale úlovek! Richardovi se sbíhají sliny. Pečená labuť, několik volavek a také nadívaný jeřáb. Král sáhne po labutím stehýnku a za chvíli už se mu vousatá brada leskne omastkem.
„Víno!“ poroučí. „Hodně vína!“ Zvedne číši ke rtům. Vzápětí ji vztekle odhodí a pranic nedbá na to, že víno zkropilo tváře nejblíže sedících dvořanů „Vždyť je kyselé jako ocet! Copak nemáme v královských sklepích sud dobrého sladkého vína?“ Sloužící rychle přinášejí nové konvice. Král ani nečeká, až mu naplní číši. Zavdá si přímo. Lačně polyká doušky a víno mu rudě třísní nádherně vyšívanou kazajku.
Jídelní lístky z hostin pořádaných anglickým králem Richardem III. se nám nedochovaly. Dokonce ani doboví kronikáři o nich nezanechali svědectví. Přesto mají historici celkem jasno o tom, co Richard během svého života jedl a pil. Prozradily to izotopové analýzy jeho zubů a kostí. Král neměl vždycky bohatě prostřený stůl, ale poté, co ve třiceti letech usedl na anglický trůn, si žil opravdu „jako král“.
Svědectví zubů a kostí
Kostra Richarda III. nalezená před dvěma roky pod asfaltem parkoviště v anglickém Leicesteru se dochovala ve velmi dobrém stavu. Kosti stále ještě obsahovaly molekuly Richardových bílkovin a také zuby zůstaly relativně neporušené. Tým Jane Evansové z Britské geologické služby na nich mohl provést analýzy izotopů nejrůznějších chemických prvků. Ty se dostávají do organismu s potravinami a nápoji. Z kostí a zubů se tak dá vyčíst nejen, co člověk v různých obdobích života jedl a pil, ale také kde pobýval, protože v zastoupení izotopů ze zkonzumované vody, rostlin a zvířat se odráží chemické složení místních hornin.
Protože druhé zuby se zakládají v čelisti už v dětství, vypovídá jejich složení o potravě, nápojích a místech pobytu právě v tomto období života. Izotopové „svědectví“ z dětství je v zubech „zamčené“ až do smrti. Jinak je tomu u kostí. Jejich hmota se neustále rozkládá a zase obnovuje. Proto se jejich izotopové složení může za života měnit. Velké kosti se obnovují poměrně pomalu a např. izotopy z kosti stehenní nesou zprávu o tom, co člověk jedl, pil a kde žil v posledních deseti až patnácti letech. Menší kosti, jako například žebra, se obnovují rychle a prozrazují, kde a jak člověk pobýval v posledních dvou až třech letech. Jane Evansová a její spolupracovníci analyzovali zuby, žebro a stehenní kost Richarda III. a to jim dovolilo nahlédnout do králova osobního života.
Královský luxus
Kost Richardova žebra obsahovala jiné poměry izotopů dusíku a kyslíku, než zuby i stehenní kost. To signalizuje, že Richard v posledních dvou letech života pojídal maso živočichů stojících poměrně vysoko v potravním řetězci – především divokého ptactva a sladkovodních ryb. Velká obliba ryb měla původ v náboženských praktikách. Jejich maso bylo totiž povoleno jíst i v postní dny. Prostí lidé si dávali v den půstu obvykle levné slanečky. Richardovi připravovali kuchaři luxusnější krmi, například štiku.
Izotopy kyslíku se dostávají do těla v největší míře z vody. Pokud jsou v kostech či zubech patrné změny v jejich poměru, pak to s vysokou pravděpodobností signalizuje, že se člověk přestěhoval do jiného kraje. V novém bydlišti pak pil vodu, jež nachytala z místních hornin jiné spektrum izotopů. Analýzou izotopů kyslíku si tak vědci z týmu Jane Evansové mohli ověřit informace z historických dokumentů o místech králova pobytu. Přitom narazili na záhadu. Richard III. žil ke konci svého života výhradně ve východní Anglii. Přesto je v jeho kostech z posledních dvou let života patrná změna v poměru izotopů kyslíku. Jak je to možné?
Jane Evansová je přesvědčená, že Richard v té době zdaleka nepil jen vodu. Začal silně holdovat vínu. Jako král si to mohl dovolit, i když víno tehdy představovalo opravdový luxus. Z účtů anglické šlechty dochovaných z 15. století plyne, že zhruba pětina útraty za potraviny padla právě na nákup vína. Po nástupu na trůn si Richard dopřává, co hrdlo ráčí. Asi pětina izotopů kyslíku v jeho žebrech pochází právě z tohoto nápoje. Zbytek se do králových žeber dostal z vody.
Olovo z pohárů i z vína
Izotopy vypovídají o tom, jak se Richard III. stěhoval. Z historických pramenů víme, že se narodil ve východní Anglii na hradě Fotheringhay. Zprávy o králově dětství jsou ale útržkovité. Dochovalo se svědectví, že jako sedmiletý snad pobýval ve Walesu na hradě Ludlow. Zastoupení izotopů stroncia a kyslíku v zubech tomu odpovídá. Král musel trávit dětství v oblasti s velmi starými horninami a intenzivními srážkami. Tomu podmínky panující ve Walesu celkem dobře odpovídají. Analýzy stehenní kosti prozrazují, že se král jako teenager vrátil na východ Anglie.
TIP: Ambiciózní Jindřich VII.: Jak se mu podařilo získat a udržet anglický trůn?
V souladu s tím, co je známo o životě ve středověku, vědce nepřekvapil vysoký obsah olova v Richardových ostatcích. Tento těžký kov se používal k výrobě trubek, jimiž se rozváděla pitná voda. Olovo obsahovaly i nádoby, v nichž se uchovávaly nápoje, a číše, ze kterých lidé pili. Král mohl dostat do těla významnou dávku olova i díky své slabosti pro víno. Nepoctiví obchodníci tehdy běžně „vylepšovali“ víno přídavkem octanu olovnatého, který má sladkou chuť. Král v sobě neměl tolik olova, aby na sobě pociťoval jeho toxické účinky. Výhody kralování si ale užíval pouhé dva roky…