Budiž Big Ben: Jak se zrodil symbol Londýna
Velké symboly často vznikají souhrou nešťastných okolností nebo prostého amatérismu. Budova britského parlamentu a její hodinová věž jsou toho dokonalým příkladem
Za nejslavnější symbol Británie, hodinovou věž sídla parlamentu, do značné míry vděčíme dvěma případům ne právě kvalitně odvedené práce: K prvnímu došlo 16. října 1834, když byli dva místní zřízenci pověřeni spálit staré dřevěné destičky, které kdysi sloužily soudcům k zapisování poznámek. Muži se ovšem s úkolem příliš nepárali a pece naložili pořádně.
Jenže komíny toho roku ještě neprošly pravidelnou údržbou a následně se v nich vznítily saze. V budově, která neměla žádnou protipožární ochranu, se oheň bleskově rozšířil. Podařilo se tak zachránit pouze část nejstaršího středověkého křídla, někdejší kancléřský soud ve Westminster Hall.
Národní vzepětí
Obnova komplexu představovala chvíli národního vzepětí, jež se spojovala s počátkem nové, zlaté doby. O pět let dřív proběhla parlamentní reforma a znásobila počet voličů tím, že jejich řady rozšířila o střední třídu. Nový parlament měl proto odrážet domnělý návrat ke svobodným středověkým časům a nezbytnou inspirací pro jeho vzhled se staly gotické katedrály a hrady.
Zakázku na stavbu obdržel architekt Charles Barry a jako vrchního designéra najal francouzského katolického emigranta Augusta Pugina. Ten pak sídlu britského parlamentu vtiskl jeho zdobnou podobu a založil nový stavební styl, novogotiku.
Neplánovaný obr
Nadcházející věk měla symbolizovat přístavba, s níž původní plán nepočítal, ale kterou si Pugin vysnil jako odkaz na anglické katedrály – tedy vysoká hodinová věž. Coby manifestace britské sebedůvěry měla propojit středověkou tradici s moderními průmyslovými úspěchy, a proto byly na její vrchol umístěny dva doklady velikosti země: Prvním jsou dodnes největší a nejpřesnější veřejné hodiny na světě, jejichž odchylka od astronomického času nečiní víc než vteřinu denně.
TIP: Petřínská rozhledna: Železná věž vyšší než Eiffelovka
V hodinové věži pak našel místo největší činný zvon své doby, vážící 13,5 tuny. Jméno získal po poslanci siru Benjaminu Hallovi, který předsedal výboru dohlížejícímu na stavbu a jemuž se pro jeho tloušťku přezdívalo „Big Ben“. Obrovský zvon ovšem nevydržel údery kladiva a měsíc po spuštění praskl. Ačkoliv se dutina dočkala vyztužení a stroj opravy, rezonance Big Benu se narušila: Získal tak charakteristický nakřáplý zvuk, který ještě podtrhl jedinečnost stavby.
