Bretaň: Moře, sůl a kámen v malé Británii
Ze všech francouzských regionů je Bretaň bezpochyby nejsvéráznější: Vlastní jazyk s keltskými kořeny i drsné podnebí jí vysloužily přezdívku „irská Francie“. Poloostrov, jehož členité pobřeží s ostrými útesy lemuje třetina majáků v zemi, však nejvíc proslul kamennými megality
Bretonské označení pro místní vlajku „Gwenn-ha-Du“ znamená jednoduše „bílá a černá“. Původní verze zahrnovala křesťanské kříže, které však nahradil tzv. hermelínový obdélník. Počet černých znaků uvnitř ani jejich uspořádání nejsou pevně dány – na rozdíl od vodorovných pruhů, jichž je devět v odkazu na identický počet původních bretaňských diecézí. Současná podoba standarty pochází z roku 1923 a jde o studentský návrh inspirovaný vlajkami kolébek demokracie, tedy Řecka a USA.
Bretaň dnes zdobí přibližně šest tisíc menhirů a tisíc dolmenů, přičemž jde o hlavní důvod, proč se nejzápadnější výspa pevninské Francie těší takové turistické oblibě. Světovou proslulost si získaly především megalitické aleje u Carnacu: Ty nejpůvodnější pocházejí z 5. tisíciletí př. n. l., což je řadí k nejstarším dochovaným stavbám světa.
S bezmála třemi tisícovkami památkově chráněných objektů představuje navíc Bretaň druhé nejcennější historické dědictví země galského kohouta hned po Paříži – mimo jiné proto, že si tamní krajina, od středověku protkaná bezpočtem kamenných hradů a panství, uchovala po staletí poměrně neměnný ráz. Dvě třetiny území pak tvoří zemědělská půda a produkce místních farmářů živí přibližně třicet procent Francie. Už jen proto by mohli mít Bretaňci právo na svou proslulou národní hrdost.
Bretonština on-line
Vzpomínku na bohatou historii, která se nesla ve znamení keltské dominance (viz Stručné dějiny), v sobě uchovává především bretonština. Původní řeč dnes sice ovládá asi jen dvě stě tisíc mluvčích, přičemž figuruje na seznamu ohrožených jazyků UNESCO, ale díky úsilí řady nadšenců je většina cedulí a nápisů v regionu dvojjazyčná. Od roku 2004 existuje bretonská mutace internetové Wikipedie, čítající již přes dvacet tisíc článků, a přestože bretonština postrádá úřední status, „uznávají“ ji v současnosti například programy Microsoftu či Facebooku.
Dary z vln
Národní identitu a hluboké náboženské založení potvrzují Bretaňci mimo jiné láskou k tradicím. Vedle mnoha festivalů se zejména na venkově dodnes konají poutě na počest světců, tzv. pardony, jejichž kořeny sahají patrně do raně křesťanských dob.
Mezinárodní jméno má potom bretaňská kuchyně, jejíž nedílnou součást tvoří kromě slaných palačinek neboli galettes a jablečných ciderů především ryby a plody moře. Bretaňští rybáři jich z místních vod, omývajících čtyři pětiny regionu, vyloví na čtvrt milionu tun ročně, a zajišťují tak polovinu francouzské produkce. Navíc moře poskytuje i další cennou surovinu, a sice sůl. Tradici ruční těžby z jílů v oblasti Guérande započali již Keltové a tamní krystalky prosluly coby nejzdravější – a také jedny z nejdražších – na světě.
V kamenném objetí
Ošlehané bretaňské pobřeží přimělo obyvatele k přizpůsobení v řadě oblastí, architekturu nevyjímaje. Neotřelé řešení zvolil v roce 1861 majitel pozemku na poloostrově Plougrescant: Nechal si tam postavit dům vklíněný mezi dva mohutné balvany a se zadní stěnou obrácenou k moři, což budovu důmyslně chrání před bouřemi i poryvy větru.
Tzv. Castel Meur záhy získal značnou popularitu, a poté co se ocitl na pohlednici vyzývající k návštěvě Bretaně, desítky let přitahoval bezpočet zájemců. Současný pán domu si však přeje soukromí a po několika incidentech s vandaly jej nechal obehnat zdí. (foto: Profimedia)
Stručné dějiny
Podle archeologických nálezů se původními obyvateli Bretaně stali zřejmě již paleolitičtí příslušníci rodu Homo erectus a rovněž neandertálci. Historické doklady o dávném osídlení západofrancouzského poloostrova jsou dodnes viditelné v podobě obřích megalitů, přičemž ty nejstarší se datují do 5. tisíciletí př. n. l. Nedaleko Carnacu se navíc nachází nejstarší známá hrobka v Evropě, zhruba z roku 4700 př. n. l.
Malá Británie
Důležitý milník nicméně znamenal teprve příchod Keltů kolem poloviny 1. tisíciletí, od nichž se odvozuje spojení Ar Mor, potažmo Armorika – tedy „země u moře“. Pod uvedeným názvem se posléze oblast zvaná též Galie dostala pod správu Římanů, kteří ji dobyli za vlády Julia Caesara roku 56 př. n. l. Provincie nicméně poměrně zdárně odolala romanizaci a navzdory přítomnosti latinsky hovořících dobyvatelů tam po celou dobu přetrvával původní keltský vliv – zejména poté, co do Bretaně v raném středověku hromadně mířili keltští Britové, vytlačovaní z ostrovní domoviny anglosaskými kmeny. Přinesli s sebou křesťanství, a právě díky nim se pro poloostrov vžilo označení „malá Británie“ neboli Bretaň.
Splynutí s Francií
V roce 799 byla Bretaň povýšena na vévodství, když ji ovládla sousední Franská říše. Následující staletí se nesla v duchu více či méně vojenského vyjednávání s Francouzským královstvím, pod jehož správu oblast střídavě spadala. K definitivnímu připojení k mocnějšímu sousedovi došlo roku 1532 za vlády Františka I., který vyhlásil trvalou unii Bretaně a francouzské koruny. Hranice současného regionu se však od těch historických mírně liší: Do roku 1941 k němu totiž patřil rovněž departement Loire-Atlantique a město Nantes, jež dnes náležejí k regionu Pays de la Loire.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 3,4 milionu
- očekávaná doba dožití: 85 let
- průměrný počet dětí: 1,8 na ženu
- věková struktura: 17 % obyvatelstva do 15 let, 23 % obyvatelstva nad 65 let
- městské obyvatelstvo: Rennes má 209 000 obyvatel
- náboženství: 41 % katolictví, 40 % bez vyznání, 14 % ostatní, 5 % islám
- oficiální jazyk: francouzština
- gramotnost: 99 %
- obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 13 %
Politika
- státní zřízení: francouzský metropolitní region
- regionální prezident: Loïg Chesnais-Girard
- volby do francouzského Národního shromáždění: jednou za čtyři roky
Ekonomika
- HDP na hlavu: 26 700 eur podle odhadu z roku 2018; Česko – 27 500 eur
- měna: euro
Geografie
- rozloha: 27 208 km², asi jako třetina Česka
- charakter území: geologicky nejpůvodnější území Francie; převážně nížinaté s členitým pobřežím
- podnebí: oceánské, ovlivněné silnými severozápadními větry; zimy mírné, léta chladnější
- min. noční / max. denní teploty v Rennes (°C): leden–březen 3/13, duben až červen 6/17, červenec–září 11/19, říjen až prosinec 4/13
- nejvyšší bod: Roc’h Trévezel, 384 m n. m.