Bolívie: Hrdá země koky

Bolívie je skutečně pozoruhodná země plná protikladů. Například několik předchozích prezidentů vynaložilo velké úsilí, aby zamezili pěstování koky, z níž se vyrábí kokain. Přitom současný prezident Evo Morales je vedle svého vládního úřadu zároveň vedoucí osobností odborářské organizace „Cocalero“ bránící práva farmářů, kteří tuto tradiční bolívijskou plodinu pěstují.

Dvě třetiny obyvatel v chudobě

Bolívie byla odjakživa bohatá na přírodní zdroje. Po Venezuele jsou zde v rámci zemí Jižní Ameriky druhé největší zásoby zemního plynu, který je v současnosti hlavní vývozní surovinou. Většina Bolivijců ovšem z tohoto bohatství stále nic nemá a země nedokáže vybřednout z ekonomického marasmu. Teprve vláda Eva Moralese (prezidentem od roku 2006) dokázala ekonomiku, snad i díky mnoha sporným zásahům, nastartovat, takže v letech 2006 až 2009 byl ekonomický růst vyšší než kdykoli během předchozích 30 let. Díky tomu dokonce došlo k mírnému snížení sociálních nerovností mezi nejchudšími a nejbohatšími obyvateli země. I tak skoro dvě třetiny obyvatel země žijí v chudobě.

Světová ekonomická krize růst země zpomalila, ale i tak zaznamenala Bolívie v roce 2009 největší vzestup ze všech jihoamerických států. V roce 2010 pak měla díky růstu cen zemního plynu největší přebytek zahraničního obchodu v historii.

Zobrazit na mapě Googlu

Surovinou budoucnosti by pro Bolívii mohlo být lithium, jehož je zde podle odhadů pod zemí ukryto až 5,4 milionů tun. Jde tedy o 50 až 70 % známých světových zásob vzácného kovu, z nějž se vyrábí vysokokapacitní baterie. Nedostatek zahraničních investic v těžebním průmyslu a vysoké ceny potravin jsou pro bolivijské politiky do budoucna asi největší ekonomickou výzvou.

Koka – tradice i prokletí

Bolívie je historicky státem zemědělců tvořících stále dvě třetiny obyvatelstva. Jednou z jejich tradičních plodin je koka, kterou zdejší farmáři už před stovkami let používali jako stimulační prostředek a nástroj pro zahnání hladu. Koka je ovšem také vstupní surovinou pro výrobu kokainu a není tedy divu, že její pěstování v Bolívii není vítáno zejména v USA – primárním odbytišti drogy. Na konci 20. století se toto téma stalo jedním z hlavních motivů bolivijských prezidentů. Nejdříve se s kokou snažila vypořádat vláda prezidenta de Lozady (1993–1997). Zemědělci, kteří se vzdali jejího pěstování, dostali finanční náhradu, ale produkce ve skutečnosti klesla jen málo. V polovině 90. let 20. století z Bolívie stále pocházela třetina světové produkce kokainu.

Prezident Hugo Banzer (1997–2001) nasadil speciální policejní jednotky, které se měly vypořádat s pěstiteli koky v regionu Chapare. Ke konci tisíciletí se prezidentovi skutečně podstatně podařilo snížit produkci koky, což ale znamenalo, že mnoho bolívijských farmářů přišlo o práci a rozmnožilo řady obyvatel slumů u hlavního města La Paz.

Bolivijský „Robin Hood“

Po několika krátkodobých „záskocích“ na začátku roku 2006 stanul v čele Bolívie Juan Evo Morales. V minulosti byl tento muž aktivistou, který se velmi výrazně zasazoval právě o práva farmářů pěstujících koku. Jeho protiamerické postoje jsou známé a neměnné a dokonce je stále hlavou odborové organizace Cocalero! Pěstitele koky považuje současný prezident za největší obránce bolivijské demokracie.

Zřejmě nejspornějším a nejvýraznějším krokem Eva Moralese bylo „opětovné znárodnění“ nerostných ložisek, které byly za dřívějších vlád odprodány zahraničním investorům. Na Moralesův pokyn obsadily 1. května 2006 jednotky bolivijské armádu 56 těžebních míst a zahraničním firmám byly předloženy nové smlouvy. V nich Bolívie získala většinové vlastnictví největších ložisek zemního plynu. Všechny soukromé společnosti na tyto podmínky přistoupily a prezident oznámil, že jeho čin není vyvlastněním.