Léčivé bledule: Druhý posel jara

Bledule jsou vytrvalé byliny, které nepříznivé období přečkávají pomocí cibulí. Jsou jednodomé s oboupohlavnými květy. Pod květenstvím jsou dva listeny, které jsou volné nebo zcela srostlé a tvoří toulec. Plodem je trojpouzdrá tobolka. Jen málokdo ví, že rod bledulí se neomezuje jen na bleduli jarní. Je mnohem různorodější a v širším pojetí obsahuje asi 15 druhů rozšířených v Evropě a Středomoří. Od blízce příbuzných sněženek se liší například tím, že vnější a vnitřní okvětní lístky jsou stejné, zatímco sněženky mají vnitřní okvětní lístky nápadně menší.

TIP: Smrt krásných stromů aneb Proč umírají australské eukalypty?

V současnosti rozdělují někteří vědci tento rod na dva rody – vlastní bledule (Leucojum) a bledulky (Acis). Rod Acis byl popsán R.A. Salisburym již v roce 1807, ale kolem roku 1880 byly oba rody sloučeny. Na základě studia DNA pak byly v posledním desetiletí znovu uznány a odděleny. Vlastní bledule kvetou na jaře a na konci okvětních lístků mají žlutou či zelenavou skvrnu a ploché listy. Bledulky bývají menší, mají čistě bílé či narůžovělé květy a úzké listy, jejichž průřez má tvar písmene U. Některé bledulky kvetou na podzim a jiné na jaře.
Vědecký název Leucojum pochází z řeckého leukós = bílý. Acis byl řecký bůžek (v Haydnově opeře Pastýř), do kterého se zamilovala nereida Galathea a ze žárlivosti jej zabil kyklop Polyfémos. Galathea pak umírajícího Acise přeměnila v prameny stejnojmenné řeky pod sopkou Etnou.

Bledule jarní (Leucojum vernum)

Z cibule vyrůstají dva až čtyři zelené listy. Obloukovitě prohnutý stvol nese jeden nebo dva květy, okvětní lístky jsou stejně velké, na konci poněkud ztloustlé se žlutou či nazelenalou skvrnou. Květy jsou opylovány především včelami. Semena jsou žlutavě hnědá.

Velikost: až 30 cm
Doba květu: březen, duben 
Rozšíření: střední Evropa od jižního Polska po střední Itálii a severní Balkán, západně zasahuje až do severovýchodního Španělska
Ekologie: olšiny, vlhké suťové lesy, prameniště
Pěstování: v zahradní kultuře od 15. století
Ochrana: Ohrožený druh ČR. Chráněna je také v Maďarsku, v Polsku, na Slovensku, v Německu a na Ukrajině.

Bledule letní (Leucojum aestivum)

Z cibule vyrůstá 3–6 listů a přímý stvol, jenž nese 3–5 květů. Ty jsou uspořádány ve šroubeli na nestejně dlouhých stopkách. Květy jsou menší než u bledule letní, na konci okvětních lístků mají nazelenalou skvrnu. Semena jsou černá, lesklá.

Velikost: až 50 cm
Doba květu: květen, červen 
Rozšíření: jihovýchodní a střední Evropa, u nás vzácně pouze v dolním Podyjí a dolním Pomoraví
Ekologie: lužní lesy
Ochrana: Kriticky ohrožený druh ČR. Chráněný v Maďarsku, ve Švýcarsku, na Ukrajině a v Rusku.

Bledulka nicezská (Acis nicaeensis, syn. Leucojum nicaeense)

Z cibule vyrůstá větší počet 2-5 úzkých listů. Stvol je jednokvětý či dvoukvětý. Květy jsou miskovité čistě bílé, dolu obloukovitě skloněné s nápadnými žlutými k sobě přitisklými prašníky.

Velikost: až 15 cm
Doba květu: květen
Rozšíření: několik málo populací na hranicích Francie a Itálie
Ekologie: Středomořské křovinaté porosty
Ochrana: Evropsky chráněný druh vedený v Bernské úmluvě a v NATURA 2000.

Léčivé alkaloidy bledulí

Bledule obsahují toxické isochinolinové alkaloidy z nichž asi nejvýznamnější je lykorin a galantamine. Druhý jmenovaný je významným léčivem, využívaným již od 50. let 20. století především v bývalém Sovětském svazu. Má příznivý vliv na léčbu neurologických nemocí – například následků dětské obrny či Alzheimerovu nemoc. V poslední době také bylo zjištěno, že lykorin působí proti retrovirům, mechanismus účinku však není znám. Otravy bledulí jsou vzácné a dochází k nim při záměně za cibuli. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, průjmem a celkovou slabostí.