Bezpečná dávka adrenalinu aneb Suzuki Swift v akci

Češi patří mezi nadšené řidiče, kteří svá auta vnímají nejen jako pomyslná „přemisťovadla“. Řízení si vysloveně užíváme a tak pokukujeme i po sportovně laděných vozech. Suzuki Swift Sport dokazuje, že ke splnění takového snu není třeba mít na kontě miliony. Tento sporťák totiž seženete už za cenu 479 900 Kč. Může to ale stačit na dynamické, přesto však bezpečné svezení v opravdu sportovním duchu? 

Žlutá střela nastupuje 

Na cvičném polygonu poblíž Brna se pořádně zapotí nejen začátečníci, ale také dlouholetí řidiči. Hlavně ti, kteří doposud věřili, že je nic nerozhází. Usedáme tedy do zapůjčených suzuki a vyrážíme vstříc asfaltovému labyrintu neveřejných komunikací, kde se nemusíte držet dopravních předpisů. Tady je pánem situace instruktor, který udílí pokyny pomocí vysílačky. Testované Suzuki Swift Sport s motorem 1,4 BoosterJet o objemu 1 373 cm3 a maximálním výkonu 103 kW (140 koní) se plynule rozjíždí a je čas zhodnotit první dojmy: volant sportovního vzhledu padne do rukou tak akorát, pedály kladou přiměřený odpor a také řadicí páku nahmátnete hned napoprvé. Ke sportovně laděným autům samozřejmě patří manuální převodovka, která je v tomto případě šestistupňová, s krátkými a přesnými drahami. Vyžaduje ale práci celé ruky a nikoliv jen pohyby zápěstím

Je sice pravda, že v nízkých otáčkách by suzuki mohlo být ještě živější, stačí však chvíli počkat, než se ukazatel otáčkoměru dostane do středního pole. Tady se vůz promění v dravce, který o sobě dává vědět i (v interiéru stále decentně) burácejícím motorem. Na dynamickou jízdu, která vás překvapí, má samozřejmě vliv také velmi nízká hmotnost vozu (975 kg). 

Na polygonu ochutnávám také 230 Nm točivého momentu a zkouším zrychlení z nuly na sto – „papírová“ hodnota 8,1 sekundy jistě nepřehání, protože roztočené turbodmychadlo (pracující až s tlakem 1 bar) mne rychle tlačí do sportovní sedačky. Dravý zvuk motoru s přímým vstřikováním pak rozbouří mysl i největšího kliďase. 

Smykem k vítězství

Pro zahřátí si společně s dalšími šoféry dáváme rendez-vous na kruhové testovací dráze, která se pomalu zalévá vodou. Účel je jasný – vyzkoušet si nejrůznější systémy podpory bezpečné jízdy, což jsou technologie, o kterých si motorista mohl nechat ještě před pár lety jen zdát. Jak vyzrát na nedotáčivý smyk v zatáčce? V případě Suzuki stačí jen bleskově srovnat kola s osou vozu a sešlápnout brzdu. ABS pracuje na jedničku, takže záhy cítím mírné klepání pedálu do své nohy. Rozblikala se také kontrolka ESP (elektronického stabilizačního programu), který „přiškrtil“ výkon motoru a zároveň přibrzdil kola blíže středu zatáčky. Pak už zbývá jen nepanikařit za přesným volantem a nebezpečí je zažehnáno. 

Dáváme si také krátký závod, kdy se dva vozy na velkém „rondelu“ vzájemně pronásledují. Je to snadné: vyhrává ten, kdo se rychleji ocitne za soupeřovým kufrem. Zjišťuji, že japonský sporťák drží na mokré silnici doslova jako přibitý, takže zatáčku, kterou bych normálně projížděl pětatřicítkou, zdolávám padesátkou. Z chování Swiftu Sport cítím nešizený tuhý podvozek i kvalitně provedené zavěšení kol. Auto se nekroutí, interiér nevrže a na volantu či palubní desce nenajdete žádné rozptylující zbytečnosti. Za celou dobu závodění mě tak překvapil jen výraznější náklon vozu, který ale ve výsledku ničemu nevadil.  

Myli jsme se ve fontáně

Zatímco se smykem přední nápravy se řidič moderního vozu se zapnutými asistenčními systémy většinou popasuje, ztráta adheze zadních kol bývá zrádnější. Prožívám tuhle nepříjemnou situaci za volantem Swiftu ihned poté, co nás instruktor navedl na širokou dráhu opatřenou smykovou deskou. Tahle libůstka nechá auto projet předními koly, ovšem poté, co se na ni ocitne zadní náprava, prudce trhne do strany. Ani Suzuki nemůže vyzrát na fyzikální zákony, takže dokud nezačnu pracovat s volantem a spojkou, nastává divoké silniční rodeo plné otoček, známých jako hodiny. 

Při druhém průjezdu už nezmatkuji, vyšlapávám spojkový pedál a zároveň natáčím volant do protisměru pohybu auta – tam a hned zase zpátky, dokud se vůz úplně neuklidní. Přitom mi vydatně pomáhá stabilizační systém, který je u nových vozů v Evropě již několik let povinný.  

Teď už zbývá jen vyzkoušet si nouzové brždění před překážkou, a to jak na rovině, tak i v prudké zatáčce. Sešlapuji plyn a zprudka vyrážím vstříc stěně vytvořené proudy vody. Všímám si, že motor Swiftu má po překonání hranice 2 000 otáček opravdu hodně síly a vůz si tak přízvisko Sport zaslouží plným právem. To už ale najíždím na překážku, takže rychle nohu z plynu a hup na brzdu! Zatímco brždění na rovině je poměrně triviální operace, v serpentině objevuji výhodu malého poloměru zatáčení kol (4,8 m), díky čemuž Suzuki rychle mění směr. Auto i teď drží na asfaltu skoro jako „čtyřkolka“, takže se nemusím bát dynamického otáčení volantem při uhýbání vodní překážce. V zatáčkách mi dále pomohly i tvrdší, sportovně laděné sedačky s anatomicky přizpůsobenými bočními panely, které člověka udrží na svém místě, ať už se děje cokoliv. 

Sporťák pro každého

Japonská žlutá střela má opravdu šťávu, což předvedla na cvičném polygonu a pak i v běžném provozu. Připravte se ale na akt, že vzbuzuje pozornost všude, kam s ní přijedete. Dále platí, že i když autu mírně „přitnete“, není důvod k obavám z vysoké spotřeby, kterou jsme vždy udrželi pod hranicí sedmi litrů. Sečteno a podtrženo: Suzuki Swift Sport patří k těm autům, které nás opravdu bavilo. Přitom nejde jen o sporťák pro zábavu, ale moderními technologiemi vyšperkovaný vůz, na který dosáhne i běžný člověk.