Bedřich Rakousko-Těšínský: Krvežíznivý markýz Géro, nebo habsburský lidumil
Byl Bedřich Rakousko-Těšínský skutečně lump, který utahoval sociální šrouby?
Krvežíznivý kostlivec v důlním mourem zaprášené rakousko-uherské uniformě, který se plíží podél dělnických kolonií na staré Ostravě a tetelí se potěšením, když slyší pláč hladovějících nemluvňat. Zhruba tak vykresluje slezský bard Petr Bezruč ukrutného Markýze Géra.
Pilný Habsburk
Student filologie se o kloudnou práci nikdy moc nesnažil, o to raději píše básně. Co na tom, že se nechá vyživovat vlastní matkou, která se stará o pět dalších dětí! A komu že to čacký revolucionář ve svých Slezských písních tak vytmavil? Bedřich Rakousko-Těšínský byl jedním z mála Habsburků, kteří se snažili v monarchii něco změnit k lepšímu. Vzdělání ho předurčilo k vojenské kariéře (nasbíral 122 řádů a vyznamenání) a rodové statky ho spoutaly s těšínským Slezskem, tedy krajem dolů, hutí a výsypek.
Nepodlehl ale osudové volbě a v rámci možností se snažil prosadit i ve světě technologií, nebo jako podporovatel kultury a vzdělávání. Dnes bychom ho nazvali svědomitým podnikovým manažerem. Jeho reformní postoje dokládá i čtveřice čestných doktorátů.
V jeho dílnách se vyrábějí vůbec první parní pluhy v Evropě! Že bez konce jsou lesy markýze Géra? Aby ne, vždyť v bukových pralesích na Mionší a v Salajce založil jednu z nejstarších přírodních rezervací. Také první fond pro vdovy a sirotky zaměstnanců! Nic naplat, že tento uznalý otec devíti dětí, který chůzí připomíná kačera, dělá všechno proto, aby na Těšínsku bylo líp. Jednou na něj prostě má slezský bard pifku a tak se bez vlastního přičinění stane temnou postavou z hodin literatury.
