Bastardi žen zmrhaných: Jak se žilo v novověku nechtěným dětem?
Narození mimo manželský svazek představovalo po dlouhá léta stigma. Diskriminace dítěte a kriminalizace matky nebyly zdaleka zřídkavým jevem
Neřádně, dítě pobočné, cvikýř, kopřivče, levý syn, paňár, uhnanec... To je jen několik z mnoha barvitých a nepříliš vlídně znějících názvů, jež označovaly potomka narozeného mimo manželství. Existence nelegitimních dětí vždy představovala určitý problém, ať už z hlediska morálního či právního.
Zločin a trest
Potíže ve společnosti vyvolávala zejména skupina označovaná jako nalezenci. To byly děti odložené oběma rodiči, jejichž původ nebyl zcela jasný. Dalo se předpokládat, že šlo z velké části rovněž o nemanželské děti, kterých se jejich rodiče z obavy před případnými postihy raději vzdali. O jejich hmotné zabezpečení a výchovu se staraly dobročinné instituce zřizované v nejstarších dobách výhradně církví, později rovněž světskými orgány.
Bohužel ne všechny děti skončily jako nalezenci. Vedle vynucených potratů často docházelo i k infanticidiím, tedy k „zahubení neřádně nabytého plodu“. Osamělé svobodné matky se k zabití novorozence často uchylovaly ze zoufalství, ve víře, že se jim tak podaří zahladit stopy po nechtěném těhotenství, které po uplynulé měsíce více či méně umně skrývaly. Svobodné matky a jejich děti se dostávaly mnohem více na okraj společnosti než dříve a k tomu všemu musely nést trestněprávní důsledky.
Pokus o zrovnoprávnění
Nemanželské děti, které vstup na tento svět přece přežily, měly i tak nelehkou pozici. Jak trefně poznamenala historička Milena Lenderová, manželské lože znamenalo jakýsi „kádrový“ předpoklad pro mnoho důležitých věcí: studium, přijetí do učení i do cechu, kariéru všeho druhu, i dobrý sňatek.
TIP: V hříchu zplozené: V Praze se před 150 lety rodila polovina dětí mimo manželství
Významným předělem se pro jejich právní postavení stal rok 1787, kdy císař Josef II. vydal trestní zákoník, jenž vyňal mimomanželské těhotenství ze seznamu zločinů. A co víc, jeho osvícenské reformy také před zákonem zrovnoprávnily takto zplozené děti s těmi „regulérními“. V duchu populacionistické ideologie, která chápala narození každého nového poddaného za z principu žádoucí, zákon stanovil, že i potomci narození mimo manželský svazek mají nárok na péči a výživu ze strany obou rodičů.
