Barevný svět imperiálního Ruska objektivem Sergeje Prokudin-Gorskyho
Není to častý pohled. Obrazy, které jsme si navykli vnímat jako černobílé a zrnité, přicházejí v téměř „digitální” kvalitě. A ke všemu barevné. Vládci, katedrály a prostý lid. Svět imperiálního Ruska okem kamery Sergeje Prokudin-Gorskyho
Barevné Rusko za báťušky cara
Skupina židovských dětí a jejich učitel, okolo roku 1910. Obrázek byl pořízen v historickém městě Samarkand (dnešní Uzbekistán), jedné z hlavních zastávek na Hedvábné stezce.
Řečtí dělníci na polích okolo Čakvy u Černého moře sklízí čaj. V oblasti dnešní Ukrajiny, Gruzie a Moldávie žila výrazná řecká menšina, jejíž kořeny sahaly až do byzantských časů.
Kolchedanskoje na Uralu, jihovýchodně od Jekatěrinburgu, 1912. Malé město bylo založeno v roce 1637 a stalo se centrem těžby pískovce. Zobrazen je jeden ze dvou velkých kostelů.
Solovecký klášter byl založen počátkem 15. století na ostrově v Bílém moři, jedné z nejseverněji položených částí evropského Ruska. Kdysi jedno z hlavních duchovních center země, po revoluci se stal prvním velkým sovětským gulagem.
Saíd Mir Mohammed Alim Chán jedna z impresivních figur kolekce, přímý potomek Čingischána. Poslední emír Manghitské dynastie, vládce emirátu Buchara, podřízeného Rusku. 1920 sesazený bolševiky, dožil v exilu. Foto pořízeno v roce 1911.
Dělníci a inženýři pózují během stavby přehrady přes řeku Oka jihovýchodně od Moskvy. Bednění je položeno a čeká na zalití tunami betonu. Na jejich základě pak vyroste samotná přehrada.
Pinkus Karlinskij, 84 let, z toho 66 ve službě. Celý život pracoval Karlinskij jako kontrolor propouštěcích bran na Marinskiho systému kanálů. Ten spojuje řeku Vohu s Baltským mořem tak, aby jej bylo možno dosáhnout z vnitrozemí.
Jedna ze tří velkých církevních staveb, které zdobí ruské město Jaroslavl. Kostel byl zbudován na konci 17. století v tzv. „jaroslavském stylu”. Svými rozměry gigantický chrám se dodnes může pochlubit dokonalostí cihlového zdiva. Z cihel jsou i sochařské dekorace venkovních stěn. Svatostánek je unikátní i svými patnácti kopulemi.
Sergej Prokudin-Gorskij se doslova narodil pro kariéru fotografa. Ačkoli studoval na jednom z nejprestižnějších ruských vysokoškolských ústavů – Technickém institutu v Sankt-Petěrburgu, kde byl jeho učitelem mimo jiné i slavný vědec Dmitrij Mendělejev – zamiloval se do umění. Souběžně se věnoval malířství a hudbě na Imperiální akademii umění. Ze střetu vzdělání chemického inženýra a diplomovaného malíře nemohlo vzniknout nic jiného, než kariéra v nejvíce progresivní profesi své doby – fotografii.
Prokudin-Gorsky se však nemínil spoléhat pouze na osvědčené postupy. Fotografie udělala koncem devatenáctého století obrovský pokrok a po překonání dětských neduhů daguerrotypie se stal proces pořizování obrázků rychlým a spolehlivým. Fotografovaní lidé už nemuseli sedět hodiny ve strnulých pózách, nyní stačily vteřiny. Jenže stále zůstával na stole jeden problém – jak dostat do obrázků barvu?
Techniku barevné fotografie si v roce 1868 nechal ve Francii patentovat Louis Arthur Ducos du Hauron. Zdokonalena byla párem německých profesorů chemie Hermannem Vogelem a Adolfem Miethem. Právě na berlínské stáži v Mietheho laboratoři se mladý Prokudin-Gorskij seznámil s technikou barevného snímkování.
Fotky pro Jeho Výsost
Celý zázrak spočíval ve vytvoření ne jednoho, ale tří negativů fotografovaného objektu na skleněnou desku, a to v různých barvách. Ty byly do negativu vloženy pomocí barevného filtru zabudovaného do čočky kamery, takže vznikl ne černo-bílý, ale například černo-zelený snímek. Celá věc se opakovala ještě v červené a modré verzi. Když byly tři barevně rozdílné obrázky přesně přeloženy přes sebe, původní barevné schéma bylo obnoveno v celé nádheře.
Většina Prokudin-Gorskyho sbírky vznikla mezi lety 1909 a 1912 a později ještě v roce 1915, kdy intenzivně cestoval napříč Ruskem od jeho evropských zemí až k nejzazším asijským hranicím. Stalo se tak s podporou cara Mikuláše II., jemuž pak Prokudin-Gorskij své dílo osobně předvedl. Podařilo se mu také vyfotografovat několik velkých celebrit doby, jako například spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého.
Ruská revoluce však výjimečného fotografa přinutila hledat nové místo k životu v Paříži, kde Prokudin-Gorskij zůstal až do své smrti v roce 1944. Většina jeho kolekce byla zachráněna, odvezena z Ruska a později zakoupena americkou Kongresovou knihovnou.
