Astronomové objevili prstence u trpasličí planety Quaoar z Kuiperova pásu
Pozoruhodný systém transneptunické trpasličí planety Quaoar má nejen měsíc, ale i vlastní prstence. Existence prstenců ale vědcům přidělává vrásky – neměly by totiž vůbec existovat...
Trpasličí planeta Quaoar je jednou z ledových planetesimál v Kuiperově pásu, tedy v oblasti Sluneční soustavy za oběžnou dráhou Neptunu. S průměrem okolo 1 110 kilometrů (zhruba polovina průměru Pluta) patří mezi větší objekty Kuiperova pásu. V poslední době ji proto odborníci řadí mezi trpasličí planety než jen pouhé planetky.
Quaoar nese jméno boha stvořitele indiánského kmene Tongva, který původně žil v dnešní oblasti Los Angeles. Ze stejné mytologie pochází i Weywot, čili bůh nebes a syn Quaoara, po němž byl nazván měsíc Quaoaru, (50000) Quaoar I Weywot. Jeho průměr je zhruba 170 km, tedy asi 15 procent Quaoaru a svou trpasličí planetu obíhá jednou za 12,5 dne, ve vzdálenosti zhruba 15 tisíc kilometrů.
Nečekaný objev prstenců
Početný mezinárodní tým astronomů nedávno ohlásil pozoruhodný objev, který se Quaoaru týká. Zajímavý systém podle vědců zahrnuje i prstence, navíc velmi zvláštní. Prstence kolem Quaoaru se totiž nacházejí mnohem dál od planetky, než by měly být. Jejich vzdálenost více než dvojnásobně překračuje Rocheovu mez, která byla považována za maximální možnou vzdálenost prstenců u vesmírného objektu a vlastně by tak vůbec neměly existovat. Výzkum zveřejnil prestižní časopis Nature.
Vizualizace limitu pro Rocheovu mez a prstence trpasličí planety Quaoar. (zdroj: Paris Observatory, CC0)
Badatelé objevili prstence Quaoaru díky zařízení HiPERCAM, extrémně citlivé a vysokorychlostní kameře, vyvinuté odborníky britské Sheffieldské univerzity, která je nainstalovaná na dnes největším optickém teleskopu na světě Gran Telescopio Canario, jehož průměr je 10,4 metru.
TIP: Překvapivé zjištění: Prstence jsou ve Sluneční soustavě mnohem častější
Tyto prstence jsou malé a nezřetelné, takže nemohly být zobrazeny přímo. Vědci je ale dokázali objevit během zákrytu, kdy Quaoar zakryl hvězdu na pozadí. Celý zákryt trval méně než minutu a badatele překvapil tím, že před samotným zákrytem a po něm došlo k dílčímu poklesu záře zakryté hvězdy. To bylo zřetelným důkazem přítomnosti prstenců.
