Anglický Lake District: Krajina jezer a ovcí

Oblast o rozloze přesahující dva tisíce čtverečních kilometrů tvoří hlavní turistické lákadlo hrabství Cumbria na anglickém severozápadě. Do lokality zapsané na seznamu UNESCO zavítá každý rok přes patnáct milionů návštěvníků, na něž čeká více než dva tisíce kilometrů pěších stezek. Malebné scenérie učarovaly poutníkům již v 18. století a tehdy tam také mířili pro inspiraci mnozí romantičtí umělci. První hotely, například na svahu nejvyšší anglické hory Scafell Pike s nadmořskou výškou 978 metrů, se otevřely už ve viktoriánské éře.

Pastevci a zemědělci

Přestože se Jezerní oblast stala jedním ze čtveřice národních parků, které v roce 1951 vyhlásila anglická vláda jako vůbec první v zemi, od počátků nezůstala ušetřena lidského zásahu – byť šetrného. K tamním hlavním unikátům tak paradoxně patří harmonicky se snoubící vliv člověka a přírody. Fyzické limity v podobě strmých svahů, četných jezer a lesního porostu pokrývajícího více než desetinu regionu neumožňují intenzivní obhospodařování, díky čemuž se však podařilo uchovat tradiční zemědělsko-pastevecký systém. Charakteristický rys tvoří menší políčka ohraničená zdmi, mezi nimiž se pasou ovce místního plemene Herdwick, vyšlechtěného zhruba již ve 12. století.

Pohřbeno pod vodou

Velkolepým přírodním kulisám nicméně dominují především zmíněná jezera. Dohromady bychom jich napočítali na šest desítek, včetně anglického rekordmana Windermere téměř s patnácti čtverečními kilometry. Severozápadně ležící Wast Water se pro změnu pyšní prvenstvím, co se týká hloubky.

Poněkud kontroverzní minulost se pak pojí s jezerem Haweswater, na němž úřady v roce 1929 povolily výstavbu přehrady, přestože to znamenalo zaplavení dvou vesnic: Nové vodní dílo se tehdy sice považovalo za mimořádný inženýrský úspěch, ale zároveň kvůli němu zanikl kostel, hřbitov i desítky hospodářských stavení. Zaplavilo je na 84 milionů litrů vody, takže hladina někdejšího jezera stoupla o 29 metrů a vznikla šest kilometrů dlouhá nádrž.