Americko-slovenská princezna: Gladys Vanderbiltová se přijela do Evropy provdat
Dětství prožila v New Yorku a čekal ji život v luxusu. K úplnému štěstí jí scházelo to, po čem tehdy zatoužila nejedna mladá bohatá Američanka – šlechtický titul. S pohádkovým věnem vyrazila do Evropy hledat svého prince…
Gladys Vanderbiltová, pravnučka amerického železničního magnáta Cornelia Vanderbilta, se narodila jako nejmladší ze sedmi dětí. Rodiče mohli všechny své děti více než dobře zabezpečit a poskytnout jim také náležité vzdělání. Gladys zdědila po otci 25 milionů dolarů, po matce dalších pět milionů, což by dnes znamenalo majetek ve výši přibližně 970 miliónů dolarů.
Setkání v Berlíně
Když vyrostla Gladys v opravdovou krasavici, rozhodla rodinná rada, že ji matka vezme do Evropy poohlédnout se po ženichovi se šlechtický titulem. Když v roce 1907 potkala na plese v Berlíně uherského hraběte Lászla Széchényiho, byla z toho láska jako trám! Měla tedy štěstí! O jejich honosné svatbě, která se konala v roce 1908 v New Yorku, se psalo i v New York Times.
Brzy po ní novomanželé odjeli na panství rodiny Széchényiů do oblasti Vihorlat na východní Slovensko, součásti Rakousko-uherské monarchie. Tam se Gladys zamilovala podruhé. Tentokrát do nádherné, nedotčené přírody v pohoří Vihorlat. Údolí potoka Okna s jezerem Morské oko ji fascinovalo natolik, že se po čase rozhodla v blízké vesničce Remetské Hámre postavit letní sídlo, aby zde mohla se svou rozrůstající se rodinou trávit vždy několik měsíců v roce.
Kariéra? Peníze?
Nejmladší z dcer Széchényiů, Ferdinandine, trpěla od útlého dětství vážnými dýchacími potížemi, což byl také jeden z důvodů, proč se Gladys opakovaně vracela do rodinného sídla na Slovensku. Jelikož pobyt u jezera dcerce zdravotně prospíval, nechala hraběnka přímo u Morského oka postavit menší zámeček. A dostala další skvělý nápad! V Remetských Hámroch zřídila dětskou ozdravovnu, do níž jezdili malí pacienti z celého kraje.
Vykořisťovatelka?
Hraběnka Gladys byla mimořádně štědrá žena se silným sociálním cítěním. Obnovila těžbu železné rudy, v blízkosti obce založila pilu, kde zaměstnávala desítky vesničanů. Platila dětem obědy ve škole, pamatovala i na nemajetné. Nechala vybudovat dodnes fungující vodovod. V roce 1929 se také zasloužila o elektrifikaci vesnice a financovala i výstavbu malé vodní elektrárny s Kaplanovou turbínou. Kromě toho organizovala procházky po okolí a výrazně přispěla k rozvoji turistického ruchu, když nechala zřídit úzkokolejnou železnici, která přivážela rekreanty až k Morskému oku. Jezdila sem až do začátku druhé světové války, i když už v roce 1938 ovdověla. Gladys Vanderbiltová Széchényi byla v oblasti Vihorlatu mimořádně oblíbená. Byla pro zapomenutý kraj opravdovou spásou.
Po roce 1948 jí jako „vykořisťovatelce“ komunisté zabavili veškerý majetek a v jejím bývalém sídle v Remetských Hámrech zřídili střední lesnickou školu. Gladys Vanderbiltová zemřela v New Yorku v roce 1965.