Amazonas: V chrámu brazilského pralesa
Největší ze sedmadvaceti brazilských států rozlohou dvacetkrát překonává Česko, ale víc než tři čtvrtiny jeho území pokrývá neprostupný deštný prales. Proto patří Amazonas, navzdory svému ekonomickému významu, zároveň k nejřidčeji osídleným oblastem planety
Pětadvacet hvězd uvnitř modrého pole odpovídá počtu městských obvodů, které stát čítal v roce 1897, kdy byla vlajka navržena. Největší hvězda uprostřed odkazuje na metropoli Manaus. I další prvky na standartě, oficiálně schválené a přijaté až roku 1982, mají svůj význam: Bílá je univerzálním poselstvím naděje, zatímco červená má připomínat potlačení a překonání veškerých obtíží.
Adresa většiny z pouhých 3,5 milionu obyvatel státu se nachází v metropoli Manaus. Divoká příroda za hranicemi města patří indiánům, kterých tam podle dostupných údajů dosud přebývá na 90 tisíc. Demografové je člení do 62 etnik, nevylučují však, že se uprostřed pralesa ukrývají i další kmeny, dosud neznámé. Nebylo by divu: Celkem 98 % lesního porostu na území Amazonas zůstává zatím nedotčeno civilizací.
Španělští kolonizátoři se k výpravám do neprobádané zeleně poprvé odhodlali v roce 1669, kdy nedaleko soutoku gigantické Amazonky a Rio Negro založili Manaus (viz Stručné dějiny). Na přelomu 19. a 20. století šlo díky příjmům z obchodu s kaučukem o jedno z nejbohatších měst světa a technickou vyspělostí směle konkurovalo evropským metropolím: Například elektrické osvětlení tam zavedli dřív než v Londýně. Amazonka je navíc dost hluboká, aby námořní plavidla z Atlantiku překonala několikadenní trasu vnitrozemím dlouhou 1 700 km a zakotvila v tamním přístavu.
Dvoubarevný soutok
Nejvodnatější a nejdelší řeka planety představuje také jedno z hlavních turistických lákadel oblasti. Návštěvníky ohromuje impozantní scenérie, kterou vytváří soutok se zmíněnou Rio Negro. Jejich vody splývají zhruba deset kilometrů od Manausu, v místě zvaném Encontro das Águas, doslova „setkání řek“. V důsledku rozdílné hustoty, teploty a rychlosti se však zpočátku nemísí, takže několik kilometrů tečou vedle sebe. Vzniká tím ojedinělý úkaz, neboť zbarvení obou řek se výrazně liší.
Jde o natolik typický výjev, že jej zobrazuje i opona manauské opery. Budova Teatro Amazonas, dokončená v roce 1896 z peněz kaučukových baronů, dominuje městu svou nepřehlédnutelnou kupolí. Proslula však především luxusním interiérem, jehož honosné pozlacené vybavení pochází vesměs z Evropy – včetně originálního francouzského nábytku ve stylu Ludvíka XV., bezmála dvou stovek lustrů nebo italského mramoru, ze kterého vznikla veškerá schodiště, sloupoví a sochy.
Leknín královny
Amazonie se stala domovem stovek endemitů, z nichž většina je navíc nějakým způsobem specifická. K místním botanickým pokladům patří viktorie královská, jejíž gigantické plovoucí listy unesou až 20kilogramovou zátěž. Zprávy o zvláštní rostlině, jež vykvétá vždy pouze na několik hodin, přinesl do Evropy v roce 1801 botanik a cestovatel Tadeáš Haenke – jeden z prvních Čechů, kteří kdy vkročili na jihoamerickou pevninu. Teprve o čtyřicet let později však britský rostlinopisec John Lindley nazval leknín na počest tehdejší britské královny.
Stručné dějiny
První španělští dobyvatelé dorazili do Amazonie v polovině 16. století, kdy tam údajně žily zhruba dva tisíce indiánských kmenů, tedy řádově miliony lidí. Jejich počty ovšem rychle klesaly poté, co zájem o území dnešní Brazílie projevili i Portugalci a oba národy neváhaly nově dobytá teritoria bránit v ozbrojených střetech.
Matka boha
Portugalští osadníci na obranu proti španělským útokům vybudovali pevnost, jež se stala pozdějším základem pro Manaus. Jeho založení se oficiálně datuje do roku 1669, v hlavní město se však proměnil až v roce 1832. Tehdy také získal svůj současný název, který v jazyce kmene Manao znamená „matka boha“.
V roce 1850 se Brazílie osamostatnila a stát Amazonas, který začlenila do svého území, zůstával zpočátku součástí provincie Pará. Teprve po pádu brazilské koruny v roce 1889 si vysloužil statut federálního státu a o dva roky později místní vláda schválila vlastní ústavu.
Krvavý kaučuk
Těžba a zpracování přírodního kaučuku vyvolaly na přelomu 19. a 20. století obchodní horečku a uspíšily úbytek domorodé populace. Uvádí se, že obhospodaření jediné plantáže vyžadovalo až 50 tisíc dělníků, ale do konce sklizně jich přežilo pouhých šest tisíc. Zároveň ovšem kaučuková éra přinesla Amazonii ekonomický boom, který vyvrcholil rychlým rozvojem železniční sítě a především samotného Manausu. Město se dočkalo tramvajové dopravy či elektrického osvětlení, a to jako jedna z prvních metropolí na světě.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 3 484 000; očekávaná doba dožití: 71,7 roku; prům. počet dětí: 3,3 na ženu; věková struktura: 33 % obyv. do 19 let, 4 % obyv. nad 65 let; městské obyv.: Manaus má 2,1 mil. obyv.; náboženství: 60 % římští katolíci, 32 % evangelíci, 6 % bez vyznání, 2 % ostatní; oficiální jazyk: portugalština; obyv. pod hranicí chudoby: 17 %; gramotnost: 91 %.
Politika
Státní zřízení: brazilský stát; guvernér: Wilson Lima; volby do brazilského parlamentu: jednou za čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu: 6 555 dolarů, odhad z roku 2018 (ČR – 39 740 dolarů); měna: brazilský real, s kurzem 1 : 4 Kč.
Geografie
Rozloha: 1 570 745 km², asi jako Mongolsko; charakter území: hojně zalesněný a vodnatý terén, 85 % pokrývají nížiny pod 100 m, na severu se však nacházejí nejvyšší vrcholy Brazílie; podnebí: tropické rovníkové klima bez období sucha; min. noční / max. denní teploty (°C) v Manausu: leden–březen 23/30, duben–červen 22/31, červenec–září 22/33, říjen–prosinec 23/32; nejvyšší bod: Pico da Neblina, 2 994 m n. m.