Alžběta Stuartovna: Zimní královna, která se u nás neohřála
Když v říjnu 1619 přijížděl do Prahy královský pár Fridrich Falcký s manželkou Alžbětou, jistě netušili, jak brzy budou ze „svého“ království utíkat
Po triumfálním příjezdu do Prahy se ve Svatovítské katedrále koná slavná korunovace falckého páru. Zanedlouho v prosinci 1619 se v Praze narodí princ Ruprecht, Alžbětino třetí dítě, vítané celým českým národem. Ruprechtovy velkolepé křtiny byly poslední šťastnou událostí v Alžbětině životě. Potom už to taková idyla nebyla.
Trochu jiná nátura
Královna si v Čechách příliš nezvykla. Česky neuměla ani slovo, německy jen lámaně, naopak francouzsky zde uměl málokdo a anglicky nikdo. Navíc královna se konzervativní české společnosti zdála příliš veselá a společenská. Ani Fridrich česky neuměl, proto se k všeobecné nelibosti obklopoval svými německými rádci, za což jej často kritizovali. Doma se vlastně příliš neohřál, vojenské povinnosti ho stále častěji odváděly k vojsku. Svou manželku ale miloval a denně jí psal dopisy plné lásky a něhy. To už se ale blíží ona nešťastná bitva na Bílé hoře 8. listopadu 1620, která udělá jednoročnímu kralování „zimního páru“ konec.
Tajný útěk a neradostná léta
Opět těhotná Alžběta utíká i s Fridrichem z Prahy. A on brzy ztrácí i své dědičné falcké země. Nikde je nechtějí! Anglický král se sice uvolí platit Alžbětě rentu, ale do rodné Anglie nesmí. Nakonec musejí s povděkem přijmout nabídku Alžbětina strýce a usadit se v Haagu. Zde v roce 1632 zastihne šestatřicetiletou Alžbětu zpráva, že její milovaný manžel podlehl na cestách tyfové nákaze. Alžběta zůstává na výchovu sirotků sama a s novou skutečností se těžko smiřuje. Není ušetřena ani bolesti, když několik jejích potomků umírá.
A další roky? Ještě těžší! Anglická revoluce a následná poprava jejího bratra Karla I. v roce 1649 Alžbětu přímo vyděsily. A k tomu každodenní finanční problémy! Nepomůže jí ani její syn Karel Ludvík, který se po podepsání vestfálského míru stává falckým kurfiřtem. Na konci života se na ni přece jen usmálo trochu štěstí. Anglický parlament jí schválil dar 10 000 liber šterlinků a král Karel II., její synovec, ji pozval v roce 1661 do rodné Anglie. Těšila se, jak si tu odpočine. Bohužel po roce zde umírá v náručí svého syna Ruprechta a nejsmutnější na tom je, že právě v den výročí své svatby.
