Albánie: Korupce a pyramidy

V roce 1985 zemřel albánský komunistický vůdce Hodža. Jeho nástupce Ramiz Alia chtěl zachovat komunistický systém a přitom pozvolna zavádět reformy, ale s pádem komunismu v zemích východní Evropy roku 1989 se i tady vše urychlilo. Vláda čelila zvýšenému tlaku spojených skupin intelektuálů, dělníků a mládeže a Aliovi nezbylo než umožnit lidem cestování do zahraničí, omezit moc státní policie Sigurimi, obnovit náboženskou svobodu a přijmout opatření pro rozvoj volného trhu. V prosinci 1990 pak byl schválen vznik nezávislých politických stran.

Následovaly další ústupky a po pádu několika vlád došlo v březnu 1992 k rozhodujícímu vítězství antikomunistické opozice vedené Demokratickou stranou. Alia rezignoval na funkci prezidenta a na jeho místě stanul Sali Beriša, první demokraticky zvolený vůdce Albánie od časů biskupa Noliho (červen–prosinec 1924). To byl ale jen začátek albánské cesty k prosperitě.

Zakopnutí o pyramidy

Země nastartovala rychlý ekonomický růst, za který vděčila především přílivu kapitálu od Albánců pracujících v zahraničí. Dnes se odhaduje, že šlo zhruba o částku 700 milionů dolarů ročně. Peníze ze zahraničí ale měly i zásadní úlohu ve vzniku pyramidových investic v roce 1996. Albánie byla zachvácena moderní zlatou horečkou orientovanou na investiční společnosti, jež lidem slibovaly nereálné zisky. Odhaduje se, že půl milionu z tehdejších 3,2 milionu obyvatel vložilo své peníze přinejmenším do jedné z přibližně dvanácti pyramidových investičních společností. Investoři dostali za svoje peníze slib, že jim každý měsíc bude vypláceno 50 % z vložené částky.

Zobrazit na mapě Googlu

Někteří lidé dokonce prodávali domy, aby mohli do her investovat co nejvíc a doufali v rychlé zbohatnutí. Jejich finanční tužby se samozřejmě plnily jen v době, kdy do schématu vstupovali stále noví účastníci, z jejichž příspěvků byly finanční nároky starších investorů uspokojovány. Pak proud nováčků vyschl a přišel nevyhnutelný kolaps. Iniciátoři pyramidových schémat sbalili zbylé peníze a snažili se je převést za hranice. Jen v dubnu 1998 bylo za pokus o ilegální převod 140ti milionů dolarů z pyramidových her zatčeno osm lidí. Následovala násilná srocení lidu a zemětřesení na politické scéně, které smetlo i prezidenta Berišu.

Chudoba a korupce

Ptáte se, jak je možné, že v Albánii tolik lidí naletělo na nereálné přísliby bohatství? Podobné scénáře se přece odehrávaly i v mnoha jiných postkomunistických zemích (včetně naší), kde korupce, ekonomická naivita a nerozhodnost vlády poskytly finančním podvodníkům úrodnou půdu. V Albánii ovšem kolapsy investičních společností dosáhly obrovských měřítek díky živné půdě obecné chudoby. Po mnoho let měla Albánie nálepku nejchudšího evropského státu, s nezaměstnaností blížící se 40 % a průměrnou měsíční mzdou necelých 50ti liber (dnes cca 2 200 Kč). Jen asi 30 % tehdejší populace žilo ve městech, zbytek vegetoval v podmínkách, které by možná připadaly přijatelné obyvatelům českých vesnic na přelomu 19. a 20. století. Příslib obrovských zisků byl tedy velkým lákadlem, kterému se jen těžko odolávalo.

Rychlý zásah vlády, který by včas zastavil hrozící katastrofu, bohužel nepřišel. Dá se říci, že byl vyloučen kvůli postkomunistické ztuhlosti státního aparátu podtržené vysokou zkorumpovaností. Jen rok poté, co prezident Beriša přišel o úřad prezidenta, označila Světová banka v srpnu 1998 Albánii za nezkorumpovanější zemi Evropy. Téměř polovina Albánců přiznávala, že úplatky dává a dvě třetiny státních úředníků uvedlo, že uplácení je v zemi běžným jevem.

Boj proti úplatkům

Albánská vláda ustavila v roce 2000 Antikorupční výbor a prohlásila, že vstoupila do nové fáze boje s úplatky. Na ministerstvech vznikly kontrolní orgány, výbor se zaměřil především na Ministerstvo veřejného pořádku a kancelář generálního prokurátora. Jen v prvních třech čtvrtinách roku 2001 dostalo kvůli zkorumpovanosti výpověď 140 zaměstnanců ministerstva. Dvěma z nich byli policejní velitelé daňových úřadů v oblastech Korca and Gjirokastra. Přitom v letech 1997 až 2001 bylo úřadem generálního prokurátora zbaveno funkce 12 oblastních prokurátorů, pět z nich se dostalo před soud kvůli „zneužívání úřední moci, přijímání úplatků a narušování vyšetřovacích procedur.

Stále na začátku

Albánie pořád zaostává za svými balkánskými sousedy a má vážné problémy s šedou ekonomikou, jejíž podíl analytici odhadují na 50 %. Podobně závažná je stále nezaměstnanost – její výše v roce 2005 byla 14,4 %, ale místní odborníci si myslí, že ve skutečnosti je to spíše kolem 30 % pracovní síly. K tomu je Albánie často hodnocena jako jeden z hlavních uzlů ilegálního obchodu se západní Evropou. Politická elita je opakovaně viněna z toho, že je do těchto ilegálních praktik zapojena.
 
Vysoká korupce je charakteristickým doprovodným znakem chudých tranzitivních zemí a začne mizet teprve tehdy, když snahu o prospěch nejrůznějších zájmových klanů převáží vláda racionálních demokratických politiků. Jen tak dojde k tomu, že se Albánie zařadí mezi standardní evropské země a její obyvatelé nebudou muset krást elektrickou energii a vodu, ani uplácet úředníky dodavatelských společností, aby jim účtovali nižší sazby. Tak poroste i podíl vybraných daní a státní příjmy. Díky tomu bude moci vláda investovat do opravy silnic, rozvodů vody a elektřiny a dalších potřebných oblastí. Větší vládní investice pak povedou k růstu platů a penzí a k důstojnému životu Albánců bude potřeba čím dál méně úplatků.