100+1 zahraniční zajímavost 4/22: Život pod vládou Tálibánu

Po odchodu mocnosti, jež dvacet let financovala jeho chod, je Afghánistán na kolenou. Peníze ztratily hodnotu, podvýživa se šíří jako mor a média přinesla zprávy o rodinách, které prodávají své nejmladší potomky, aby mohly nakrmit starší sourozence. Nic z toho se však nutně nemuselo stát. 

Většina lidí na Západě vnímá Tálibán jako určitý monolitický blok. Extremistické hnutí je však slepené nejen z dominantních Paštunů, ale i z Turkmenů, Uzbeků a Tádžiků, kteří mají různé tradice a historii. A jejich vzájemná nevraživost je často silnější než sdílená ideologie. Všechno ještě komplikuje rozdělení na spíš umírněnější „vůdce“ – ideology, kteří vyjednali stažení jednotek USA a mají zázemí hlavně na jihu státu – a radikálnější „bojovníky“, kteří nesli tíhu bojů i spojeneckých náletů a jsou doma převážně na severu. Když vznikala nová vláda, spory se vyhrotily natolik, že na sebe lídři jednotlivých frakcí dokonce vytáhli zbraně. 

Existovala naděje, že umírnění nakonec prosadí svou, dívky se vrátí do škol a menšiny dostanou místo ve vládě. Mezinárodní pomoc by pak už nejspíš byla na cestě. Do všeho ovšem zasáhla pákistánská tajná služba, která nad „bojovníky“ dlouho držela ochrannou ruku, zatímco několik „vůdců“ věznila. Aby Pákistán protlačil k moci spřátelenou frakci, hodil přes palubu životy milionů civilistů a prosadil vládu složenou téměř výhradně z lidí, kteří nedělají kompromisy. Školy jsou zavřené, ekonomika se zhroutila a nad rozvrácenou zemí stojí muži s kalašnikovy. 

Co z toho Pákistán má? Vágní slib, že se nejsilnější etnická skupina Paštunů nebude snažit sjednotit se svými bratry na druhé straně hranice. Přesto může jít jen o planá slova, protože Tálibán se štěpí. Jak dlouho zůstane v zemi mír? Více si o současném Afghánistánu můžete přečíst v aktuálním čísle 100+1 zahraničních zajímavostí.