Hyperrychlé hvězdy naznačují existenci supermasivní černé díry ve Velkém Magellanově mračnu
Výzkum hyperrychlých hvězd Mléčné dráhy naznačuje, že zhruba polovina těchto objektů pochází z Velkého Magellanova oblaku, kde je odpaluje svou gravitací supermasivní černá díra.
Astronomové v roce 2005 potvrdili existenci hyperrychlých hvězd, o nichž se do té doby jen mluvilo. Dnes se odhaduje, že v Mléčné dráze existuje asi tisícovka takových hvězd, jejichž rychlost pohybu Galaxií až kolem 1 000 km/s významně přesahuje rychlosti, jimiž se hvězdy v Mléčné dráze obvykle pohybují, čili asi 100 km/s. Odborníci nejprve předpokládali, že tyto hvězdy vznikly v Mléčné dráze, při interakci hvězdných systémů se supermasivní černou dírou Sgr A*.
Mezinárodní tým, který vedl Jiwon Han z amerického Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, ale přichází s významným průlomem, který mění pohled na hyperrychlé hvězdy v Mléčné dráze. Podle jejich zjištění překvapivě velký počet hyperrychlých hvězd, zhruba jedna polovina, nepochází z Mléčné dráhy. Jejich původ vystopovali do Velkého Magellanova oblaku.
Černá díra Velkého Magellanova oblaku
Pokud mají vědci pravdu, je to velká věc. Nejen proto, že tento výzkum osvětluje původ významné části hyperrychlých hvězd, ale jde také o nepřímý důkaz existence supermasivní černé díry v srdci Velkého Magellanova oblaku. Ta se v současné době nijak znatelně neprojevuje a úvahy o ní byly doposud jen teoretické. Doposud nerecenzovaný výzkum hyperrychlých hvězd zveřejnil preprintový server arXiv.
Supermasivní černá díra podle vědců nabízí mechanismus, kterým by Velký Magellanův oblak mohl vystřelovat hvězdy do Mléčné dráhy. Hanův tým dokonce dokázal na základě analýzy hyperrychlých hvězd odhadnout, že by tato supermasivní černá díra měla mít hmotnost asi 600 tisíc sluncí. Je-li tento odhad správný, znamenalo by to, že supermasivní černá díra našeho trpasličího „satelitu“ je asi sedmkrát lehčí než v případě Mléčné dráhy.
Badatelé v rámci svého výzkumu využili úžasných možností pro měření pohybu hvězd, které nabízí evropská vesmírná observatoř Gaia. Analyzovali data o skupině 21 hyperrychlých hvězd spektrální třídy B, které byly poprvé zkoumány v roce 2006. Výsledky naznačují, že polovina z nich přilétla z Velkého Magellanova oblaku.
