Hory vyrůstající z moře: Propadněte kouzlu řeckých ostrovů

Blízké moře fascinuje snad každého suchozemce a být jím zcela obklopený představuje výjimečný pocit. Když během cesty na jih překonáme poslední horský hřebínek nad městem Kavala, ucítíme charakteristickou mořskou vůni a za okamžik jsme na dosah od náruče vln.

„Kouzlo našich ostrovů je v tom, že si tu každý najde takový, jaký mu nejlépe vyhovuje. Nebo bude pořád hledat něco nového, vždyť projít je všechny se nikomu nepodaří ani za celý život! Třeba blízký Thassos mám moc rád, hlavně proto, jak je zelený. Zdejší lesy, to je něco úplně jiného než vyprahlé skály jižněji ležících ostrovů,“ vyznává se ze své náklonnosti k zdejší krajině sympatický padesátník Arkadi, gruzínský Řek žijící v Kavale, s nímž si povídáme v místním přístavu. Vzápětí nám ochotně vysvětlí cestu do Keramoti, odkud se lze právě na Thassos dostat nejsnadněji.

Bedlivě hlídaný poklad

Thassos je nejsevernější z řeckých ostrovů, má téměř kruhový půdorys a rozlohu 380 čtverečních kilometrů. Těží se zde mramor a velkou část povrchu pokrývají borové, piniové a olivové háje. Místy jsou lesy smíšené. Vždyť i mnohé informační zdroje odvozují název ostrova od řeckého slova „dasos“, což znamená les. Existuje však i verze, že ostrov pojmenovali podle Thasose, bratra bohyně Európy. Ten prý tady podle řeckých legend hledal svou sestru unesenou přímo Diem, nejvyšším bohem řecké mytologie.

Ať už je pravda jakákoliv, lesy Thassosu jsou jeho skutečným bohatstvím, které je třeba chránit. To platí o to víc, že velká část roku je tady suchá a větrná. Jedním z místních, který se o les v tomto směru stará, je požárník Nikos, člen protipožární hlídky, jejíž složení se každý týden obměňuje. Nikosovo stanoviště je v blízkosti vesničky Alikes. Tady čeká s kolegou a s cisternou připravenou na případný rychlý zásah. Náhodným okolojdoucím trpělivě vysvětluje, jak ohni předcházet i jak s ním bojovat. Ukáže i na ohořelé kmeny na protilehlém svahu, které dokumentují, že být rychlejší než oheň se ne vždy podaří.

Na hřebenech Ypsariónu

Největším turistickým lákadlem ostrova je bezpochyby jeho nejvyšší bod – 1 204 metrů vysoká hora Ypsarión. Cesta k ní může být doslova sladká. Les nad jezery Mariés, poblíž stejnojmenné horské vesnice v centrální části Thassosu, je totiž plný úlů. Jeden z domácích včelařů, sympatický šedesátník Dimosthenis z přímořské vesničky Skala Marion, právě vykuřuje včely a z úlů vybírá plástve plné medu. Jednu z nich nám s přátelským gestem podává a naznačuje, abychom ochutnali. Je skvělý a nefalšovaně přírodní.

Možná právě Dimosthenovy včely potkáváme následujícího rána na hřebeni, jenž spojuje masiv Ypsariónu s horou Kefalés. Fascinovaně pozorujeme, s jakou lehkostí se dělnice i v silném větru pohybují mezi svěžími kvítky mateřídoušky. Stále ostřejším hřebenem kráčíme z Ypsariónu na relativně nedaleký, ale ostrý vápencový vrchol hory Kefalés. Husté kapradí pod nohama postupně střídají holé skály. Široko daleko tady kromě nás nikdo není, jen pasoucí se zvířata volně uhryzávají z travin na horských loukách nebo odpočívají ve stínu stromů.

Nejen ovce a kozy se před silným poledním sluncem schovávají; i nám přijdou stíny obrovských borovic vhod. Fungují jako magický přístřešek až k posledním strmým metrům na vrchol Kefalés, odkud je vidět většinu ostrova. Nejkrásnější je pak podvečerní sestup borovými háji zpět k Mariés. Vyzařuje z něj blahodárný klid.

Jezírka Vysoké Thrákie

Východněji a dál od pevniny leží ostrov Samothraki – nejvyšší a pravděpodobně nejkrásnější v Egejském moři. Jeho pojmenování je kombinací fénického slova „sama“ (vysoký) a názvu oblasti – Thrákie. Překládá se proto jako „Vysoká Thrákie“. Dominuje mu horský masiv Saos s nejvyšším vrcholem Fengari, který se tyčí do úctyhodných 1 611 metrů nad mořem. I název štítu má svůj význam. Fengari (přesněji řecky Feggari) v překladu znamená Měsíc.

Za zmínku stojí klima ostrova – zatímco jih a západ je převážně suchý, za hřebenem Saosu leží úplně jiný svět. Jeho strmé severní a severozápadní svahy jsou totiž naopak zelené a bohaté na vodu. Zdejší lesy jsou plné krátkých vodních toků s křišťálově čistou vodou, která překonává skalní vodopády a vytváří krásná sladkovodní jezírka, jimž se tady říká „vathra“. Nejkrásnější z nich najdete v dolinách říček Tsivdogiani nad vesničkou Therma, nebo na východněji ležícím toku Fonias. Přes den mají vathry četné žíznivé návštěvníky, po setmění se změní na zcela tichá, idylické místa. Nad vodní hladinou šumí listy platanů a v jezírkách jsou slyšet skokani skřehotaví (Rana ridibunda).

Svítící oči v prastarých lesích 

Husté původní lesy jaké rostou na Samothraki, jsou v Řecku ojedinělé. Najdeme v nich mohutné staré duby balkánské (Quercus frainetto), duby pýřité (Q. pubescens) a duby žlutavé (Q. dalechampii). Rostou zde i platany východní (Platanus orientalis) a dokonce olše, které jsou na Egejských ostrovech jinak vzácné. Na Samothraki (stejně jako na Thassosu a Euboji) roste i tis červený (Taxus baccata). Najdete tady i mohutné kaštanovníky jedlé (Castanea sativa). 

Sestup ze svahů Saosu na opačnou (jižní) stranu skrývá po setmění ještě jedno překvapení – ve světle čelové lampy se na desítky metrů odrážejí oči lovících pavouků. Trpělivě číhají na svou kořist a nepohnou se, ani když se k nim přiblížíte na pár desítek centimetrů. Stromy na Samothraki mají duši – jsou silné, staré, nepoškozené lidskou činností. Odlehlost i reliéf ostrova, jehož dvě třetiny jsou chráněnou zónou, pomohly zachovat jeho divokost a krásu. 

Pohledy z vrchol Kosu

Na rozdíl od Samothraki je Kos typickou dovolenkovou destinací, kde každoročně odpočívají i tisíce Čechů a Slováků. Ačkoli ale mnohá místa tohoto ostrova jsou hojně komerčně využívána, hornaté vnitrozemí je i tady jiné. Po náhlé bouřce směřujeme z horské vesničky Zia na 836 metrů vysoký vrchol Dikeos, který je nejvyšší na ostrově. Navzdory pouze trojciferné nadmořské výšce má Dikeos skutečně horský ráz. Jeho skalnaté svahy strmě spadají do nížin na severu a přímo do mořských vod na jihu. 

Vlhký vzduch příjemně osvěžuje, jen skalnatý chodník je po dešti trochu kluzký. Z lesní roklinky nás vede na vrcholový hřeben a po něm mírněji k nejvyššímu bodu, kde stojí malá kaple. Pohledy na všechny strany jsou pohlazením a stojí za všechnu námahu: směrem na jih leží typicky vulkanický ostrov Nisyros, na severu dominuje vyprahlý Pserimos a hory Kalymnosu. Členité turecké pobřeží, osvětlené zapadajícím sluncem se také zdá být na dosah ruky. Egejské moře se pomalu noří do tmy, ale hra odstínů a světel pokračuje. Strávit na vrcholu hory noc dává každému výstupu zcela jinou dimenzi.

Setkání na cestě zpět 

Cestou zpět „do civilizace“, na málo frekventovaném chodníčku vedoucím k pevnosti Paleo Pyli, je možné v suchém travnatém porostu zaslechnout nápadně hlučné šustění a ťukání. Za relativně hlasitým zvukem ale není třeba hledat žádná velká zvířata. To jen pár kroků před námi se pohybuje trojice želv žlutohnědých (Testudo graeca). Zatímco dvě z nich se pokoušejí o páření a narážejí si navzájem o krunýře, nadbytečný jedinec se po neúspěšném pokusu zaujmout samičku vydává po cestě dál. 

Příjemnými zákoutími ve stínu stromů se dostáváme k opevnění Paleo Pyli na vrcholu skalnatého výběžku. Ten je na rozdíl od svahů Dikeosu plný lidí, díky čemuž zjišťujeme, že to nejlepší z Kosu jsme nechali za zády.

Nocleh s krásným výhledem

Pohled na přístav Pothia, jenž je vstupní branou ostrova Kalymnos, je typicky řeckou scenérií – příjemný záliv, barevné domky, taverny. My ale směřujeme výš – na 676 metrů vysokou horu Profitis Ilias, která je nejvyšším bodem Kalymnosu. Chodníček k vrcholu začíná v městečku Chorió a přestože je docela krátký, překonává převýšení téměř šesti set metrů. Směřuje do sedla severně od vrcholu a dále přes malou jeskyni s kaplí Aghios Ioannis až k nejvyššímu bodu. Ten úplně nepůsobí jako vrchol hory, protože mu dominuje kostelík zasvěcený proroku Iliasovi. 

Všechno ale má svá pro a proti: v suchých propustných skalách bychom vodu hledali marně, ale před kostelíkem stojí studna s kbelíkem. Je rozhodnuto, přenocovat se vyplatí právě tady. Než se vydáme na druhou stranu, do údolí nad osadou Metochi, prožijeme romantickou noc s měsíčním svitem odrážejícím se od mořské hladiny a pohledem na nejvyšší vrchol Kosu, kde jsme spali předešlou noc.

Malý, ale inspirativní

Po úsvitu se sluneční paprsky dostávají do zákoutí každé malé dolinky na ostrově. Povrch Kalymnosu tvoří především karbonáty, díky čemuž tady lze nalézt ostrově několik jeskyní. Ostrov je oblíbený i mezi horolezci. Vydávají se především na severní část, kde jsou strmé skalní stěny s množstvím kvalitně odjištěných cest. Ty sem v posledních dekádách lákají stále víc příznivců sportu, v němž se síla spojuje s technikou a psychickou odolností.

TIP: Putování krajinou: Výprava za přírodními skvosty Makedonie

Z Kalymnosu směřujeme na Patmos, jenž milovníkům hor moc nabídnout nemůže – je malý a zdejší vrchy nepřesahují třistametrová výšku. Projet se na čistě přírodní pláž Psili Amos, kam vede jen pěší chodník a pozorovat na slunci se vyhřívajíc ještěrky však stojí za návštěvu i tohoto kousku země. Inspirativní jako všechny toulky po málo známém vnitrozemí řeckých ostrovů, které opravdu za jeden život všechny projít nelze.