Hoacin chocholatý: Jediný „přežvýkavec“ mezi ptáky
Hoacina chocholatého můžete při troše štěstí zahlédnout ve vodními toky protkané krajině povodí Amazonky a Orinoka i v mangrovových porostech delty těchto jihoamerických veletoků. Jde o jednoho z nejzáhadnějších ptáků světa.
Hoacin chocholatý (Opisthocomus hoazin) je býložravec, který je velký asi jako náš bažant a živí se převážně listím stromů doplněným o květy a plody. K trávení listí má jedinečně uzpůsobený trávicí trakt. Potravu zadržuje v rozšířeném voleti a ta zde působením mikroorganismů fermentuje.
Nakvašenou potravu pták zpracovává v dalších částech trávicí soustavy. Díky tomu dokáže z těžko stravitelného listoví načerpat dostatek živin a energie. Vole hoacina tedy funguje podobně jako bachor přežvýkavců. Žádný jiný pták takhle potravu netráví. Kvasící potrava dvakrát nevoní a to zajistilo hoacinovi v mnoha jazycích označení „smrdutý pták.“
Mladí šplhavci a potápěči
Námluvy hoacinů se odehrávají v období dešťů a jihoameričtí letci poté hnízdí v malých koloniích. Hnízda si staví z větviček v korunách stromů zatopených tropických lesů. Samice obvykle klade dvě až tři vejce a vylíhlá mláďata krmí nafermentovanou rostlinnou hmotou z volete. Ptáčata mají na každém křídle dva volné prsty vybavené ostrým drápkem. S jejich pomocí jsou schopna velmi rychle a bezpečně šplhat po větvích v okolí hnízda. Tyto prstíky s drápky se ovšem malým hoacinům po čtvrt roce života ztrácejí.
Když na hnízdní kolonii zaútočí dravec nebo šelma, brání rodiče hnízda nálety na vetřelce. Mláďata mezitím hnízdo opustí a hledají úkryt v hustých větvích. Používají k tomu nejen drápky na křídlech, ale i velké nohy. Pokud nepřítel zaútočí přímo na mládě, snaží se mladý hoacin zachránit skokem z větve do vody pod stromem. Aby se skryl ostrému zraku dravců, vydrží plavat i pod vodou. Když nebezpečí pomine, doplave ke kmeni rodného stromu a s pomocí drápků vyšplhá zpět do hnízda.
Vývojové pouto s archeopteryxem?
Drápky mladých hoacinů vyvolávají asociaci se třemi volnými prsty a drápy na opeřených křídlech archeopteryxe – pravěkého předchůdce dnešních ptáků. Někteří vědci proto spekulovali, že hoacin patří k evolučně velmi starým ptákům a s archeopteryxem ho pojí těsné příbuzenské pouto. Dnes ale považují takové vysvětlení za mylné. Podle nejnovějších výzkumů jsou volné prsty s drápky na křídlech mladých hoacinů příkladem tzv. konvergentní evoluce a u tohoto druhu se vyvinuly jako zcela nový znak v reakci na potřebu mláďat chránit se před útoky predátorů.
Je už tedy jasné, že hoacin chocholatý má s archeopteryxem společného stejně málo jako jiní ptáci. Navíc se jej podařilo přiřadit do konkrétní ptačí skupiny. V minulosti byl někdy řazen k jihoamerickým seriemám (Cariamidae) žijícím v pampách. Jindy ho vědci šoupli mezi turaky (Musophagidae) z jihu Afriky. Byly ale zaznamenány i pokusy spojit hoacina s dropy (Otididae), chřástaly (Rallidae) či kurovitými ptáky (Galliformes). Hoacin se stěhoval od jedné skupiny ptáků ke druhé a v poslední době často končil v příbuzenstvu kukaček (Cuculiformes).
Nejnovější genetické analýzy záhadu „usazení“ hoacina chocholatého na ptačí evoluční strom rozřešily. Vyloučily, že by měl blízko ke kukačkám a odhalily, že jeho nejbližšími příbuznými jsou jeřábi (Gruidae) a bahňáci (Charadriidae).
