Herečka a defraudant: Leopoldinu Ortovou zničil její lehkomyslný manžel
I když ji proslavily především komediální role mladých naivních dívek a později i salonních dam, závěr života Leopoldiny Ortové připomínal spíše tragédii. Provdala se totiž za největšího českého defraudanta konce 19. století.
Oblíbená herečka Leopoldina de Pauli se zásluhou manžela dostala na okraj společnosti. Neprávem! Neměla o jeho machinacích nejmenší tušení, ale to jí nikdo nevěřil. Vždyť si žila v takovém přepychu, a to se neodpouští. Přestože se trápila, manžela milovala do konce života a neřekla o něm špatné slovo.
Herečkou odmalička
Leopoldina se narodila do velmi skromných poměrů a odmalička toužila po herecké kariéře. Poprvé stála na jevišti už coby jedenáctiletá v ochotnickém česko-německém Švestkově divadle na Starém Městě. Hrála tu dětské role pod vedením režiséra Pavla Švandy ze Semčic, který se později jako dramaturg a režisér Prozatímního divadla vypracoval v jednu z nejvýznamnějších divadelních osobností své doby.
Leopoldina vystudovala dívčí lyceum a poté se už hodlala věnovat výhradně herecké profesi. Protože se jí v Praze nedařilo získat rozumné angažmá, díky skvělé němčině se uchytila v německých divadlech. Nejdříve působila v Liberci, pak v Teplicích, a nakonec pět let v elitním vévodském dvorním divadle v Dessau. Získala tu skvělé renomé, toužila však přece jen po domácím českém publiku.
A usmálo se na ni štěstí. Dostala možnost pohostinsky vystupovat na scéně Prozatímního divadla. Debutovala tu na konci roku 1873. Brzy si ji všichni oblíbili, i když občas kritika zmiňovala její nedokonalou výslovnost, kterou způsobilo dlouhodobé působení v německém prostředí. Nicméně Leopoldina si brala výtky k srdci a pracovala na sobě. Přesto nic nenasvědčovalo tomu, že by jí vedení divadla hodlalo nabídnout trvalé angažmá, po němž ona tolik toužila.
Při jejím posledním představení ji diváci překvapili. Tak moc aplaudovali a nechtěli ji pustit z jeviště, až tím vlastně přinutili vedení divadla, aby Leopoldinu trvale angažovali. Nemuseli litovat. Publikum ji milovalo! Do divadla se nechodilo na konkrétní představení, ale na Leopoldinu de Pauli.
Těžký život
Přesto se objevily problémy. Herectvo dostávalo mizerné platy a většina honorářů padla na pořízení kostýmů. A tak Leopoldina, stejně jako její kolegové a kolegyně, sváděla trvalý boj o zvýšení platu. Většinou bez valného výsledku. Proto bylo pro mnohé herečky důležité, aby se dobře vdaly. Leopoldina se provdala až ve svých sedmatřiceti letech v roce 1884. To už byla členkou Národního divadla, kam přešel celý soubor působící v Prozatímním divadle. Jejím vyvoleným se stal o devět let mladší Josef Ort, který se po vystudování obchodní akademie vypracoval z pokladníka až na vrchního účetního Svatováclavské záložny. Dělal dojem solidního mladého muže a Leopoldina se domnívala, že bude po hmotné stránce zajištěná. Svého muže milovala a její štěstí korunovalo necelý rok po svatbě narození syna Josefa.
Koncem roku 1887 přišel Josef Ort domů se zprávou, že vyhrál nejvyšší výhru ve vídeňské loterii. Přišel si tak na 169 642 zlatých! Ortovi se tím ze dne na den vyhoupli mezi nejbohatší Pražany. Josef Ort pořídil v Praze tři domy, což samozřejmě vyvolalo velkou závist. Leopoldina se starala o syna, vedla domácnost, reprezentovala manžela, a ještě k tomu hrála v divadle. A pak došlo v rámci šetření ke snížení gáží některým umělcům. To se dotklo i Leopoldiny. I když vždycky tvrdila, že by bez divadla nemohla žít, rozhodla se odejít na odpočinek. Výše penzí nebyla pevně daná. V případě Leopoldiny šlo o 640 zlatých, protože ředitel Šubert usoudil, že má bohatého manžela a víc nepotřebuje.
Ctižádostivý manžel
S divadlem se rozloučila s velkou pompou. Neuvědomovala si, že předčasně opustila povolání, které tolik milovala a v němž se plně umělecky realizovala. Nyní se stala maminkou a manželkou na plný úvazek. Zřídila si přepychový salon, v němž přijímala nejen své kolegy, ale i nejvýznamnější osobnosti své doby. Byla oblíbenou hostitelkou, stejně srdečnou a přející jako dříve. Penzi si ukládala a za pět let si našetřila na vilku v Dobřichovicích, která se stala letním rodinným sídlem.
Věnovala se i filantropii, což pomáhalo zvýšit prestiž jejímu manželovi. Ten se prezentoval jako štědrý, ale skromný mecenáš a velký vlastenec. Angažoval se v různých vlasteneckých spolcích, do nichž velkoryse přispíval, zčásti okázale, zčásti anonymně, ale vždy tak, aby se vědělo, že byl anonymním dárcem právě on. Podporoval mladočeskou stranu a v roce 1900 se stal i městským zastupitelem.
A pak přišla osudná sobota 22. března 1902. Josef Ort cestoval po pracovní době vlakem do vily v Dobřichovicích. V kupé seděl s paní Víškovou, manželkou vinohradského starosty. Najednou se mu ve vinohradském tunelu udělalo nevolno. Ačkoli paní Víšková na další zastávce přivolala pomoc, když ho vynesli z vlaku, lékaři už jen konstatovali smrt. O události ihned informovali Leopoldinu, která manželovo tělo vyzvedla a vystavila ho v salonu na katafalku.
Zpráva o Ortově smrti se rychle roznesla. Leopoldina přijímala stovky kondolencí, protože její manžel byl váženým občanem. I pohřeb proběhl ve velkém stylu se všemi poctami. Kostel sv. Štěpána praskal ve švech, přišli se rozloučit všichni, co v Praze něco znamenali. Hlavní řečník nad hrobem velebil Ortovu pracovitost, nezištnost a obětavost. Jenže pohřbem to teprve začalo…
Kolosální skandál
V kapsách nebožtíka se našlo 1924 zlatých v hotovosti, 185 zlatých ve zlatě, jedna obligace a 32 směnek. Ačkoliv bylo známo, že s sebou nosí větší obnosy, takovou sumu s sebou ani největší boháči nenosili. Krátce nato se po Praze rozšířila šeptanda, že v záložně, kde Ort pracoval, se děly podivné finanční machinace. Při zběžné první kontrole byl odhalen schodek 17 tisíc rakousko-uherských korun, který měl na svědomí právě Josef Ort.
Leopoldina manželův první dluh uhradila, i když by za ty peníze mohla pořídit třetinu domu v Praze. Následné kontroly ale objevovaly další a další ztráty. Navzdory obstrukcím vyšších úředníků se vyšetřovalo dál.
Zevrubná revize účetnictví odhalila obrovské množství úmyslných podvodů v účetních knihách, nejen v té, kterou měl Josef Ort trvale zamčenou ve svém stole. Tyto krádeže byly prováděny celkem primitivním způsobem, který mohl být komukoli patrný při pohledu do účetních knih. Ty ale nikdo nekontroloval.
Ort v tom nejel sám. Zjistilo se, že o podvodech věděli i jeho nadřízení, kteří se na nich později sami také podíleli. Revizory záložny, kteří by tyto machinace lehce odhalili, upláceli. A oni se dali. Skandál se už nedal ututlat. Případ se dostal na veřejnost a před soud. A proces se vlekl mimořádně dlouho. Bylo předvoláno více než šedesát svědků a čtení obžaloby trvalo několik dní.
Vyšetřování ukázalo i jinou stránku hlavního obžalovaného. Josef Ort si potrpěl na večírky, na nichž nechyběly příslušnice něžného pohlaví, které samozřejmě financoval. Dostal tedy punc nejen defraudanta, ale i záletníka. Leopoldinu několikrát vyslýchali. Soudce sice uvěřil, že o ničem nevěděla, nicméně u veřejnosti ztratila veškerou důvěru. Žila si několik let v přepychu, a to se v české společnosti neodpouští! Stáhla se tedy do ústraní a živila se soukromými hodinami herectví.
Pražské domy včetně zařízení musela Leopoldina prodat, aby alespoň část dluhů umořila. Ani to nestačilo. Slíbila, že se bude snažit manželovy dluhy splatit. Nechala si pouze vilku v Dobřichovicích, svou divadelní penzi a malý kapitál, aby mohla podporovat syna na studiích. Trápila se, i když na veřejnosti nedala nic znát a nikdy neřekla o manželovi křivé slovo.
Uprostřed stěhování do venkovské vilky náhle onemocněla. Nepomohli ani tři lékaři, kteří se u ní vystřídali. Druhý den dopoledne zemřela… Co se stalo? Trpěla na žlučové kameny a měla i srdeční problémy. Její tělo ale strádalo jak po stránce fyzické, tak hlavně po té psychické. Snad nejvíce však vykonaly pravidelné útoky na její osobu. Byla nařízena soudní pitva, která měla vyloučit sebevraždu či cizí zavinění. Ani jedno se nepotvrdilo. Přesto na veřejnosti stále kolovaly zvěsti, že si sama sáhla na život. Nebyla to pravda, Leopoldina zemřela na výron krve do mozku ve věku šestapadesáti let…
